Návod:
[Stáhnout RAR návod]
[Verze pro tisk]
XXX - Abeceda her - vše co potřebujete pro hry
Dark Fall 2: Lights Out
V téhle hře jste mladý kartograf Benjamin Parker, kterého Královská
akademie vyslala zmapovat
část Cornwellského pobřeží kolem malého rybářského městečka
Trewarthan.
Poznámka:
Hra DF2 stojí a padá s velmi
povedeným hororovým příběhem a části tohoto příběhu jsou hráči
postupně odhalovány pomocí různých deníků, dopisů a dokumentů, které
budete na své cestě za tajemstvími majáku nacházet. Aby si mohli příběh
hry vychutnat i ti z vás, kteří nevládnou dokonalou angličtinou, přeložila
jsem ty nejdůležitější dokumenty a zařadila je do návodu. Je jen na vás,
jestli budete texty v rámečcích číst nebo ne. Příjemnou zábavu.
Trewarthan – rok 1912
Jako Benjamin Parker se náhle probudíte ze sna, který se
zdá býti spíš noční můrou. Vypadá to, že vás vzbudilo bušení na dveře,
ale když je otevřete, nikdo za nimi není. Vidíte tichou noční uličku malého
přístavního městečka. Vraťte se dovnitř a pořádně prozkoumejte celou místnost.
Mrkněte se na pracovní stůl. Leží tu mapa Cornwallu a
potřeby ke kreslení. Vedle postele je krabice a v ní má Parker všechny
své mapy. Nejdůležitější věcí v chatě je Parkerův deník, který
je třeba pročíst, abyste se dozvěděli, co se vlastně děje a proč jste se
ocitli zrovna ve městě Trewarthanu. Deník leží na posteli.
Parkerův deník – 1. část
28. dubna
Dnešní cesta byla poklidná a jednotvárná. Začal jsem postrádat
vůni, pohodu a klid svého rodného kraje. Cornwallská krajina je tvrdá,
rozeklaná a ponurá. Kartografovi
ten drsný kraj neskýtá mnoho materiálu k zajímavé práci.
Domů se vrátím, jakmile tu dokončím svůj úkol. Doufám, že
to bude hodně brzy. Nejhorší je, že tohle není práce, kterou bych si přál,
je to jen určitý druh trestu. Akademie mne trestá za moje netradiční názory
a sny. Cítím, že za tím vším je můj otec.
Tato část pobřeží byla zmapována velmi podrobně. Není tu
nic, co bych snad ještě mohl objevit. Tak proč mne sem poslali, abych tu
marnil čas???
Jsem přece kvalifikovaný kartograf Královské akademie, tak
proč mám plýtvat talentem a znalostmi na tak zbytečném úkolu. Během cesty
jsem si prohlížel mapy oblasti a velmi podrobně jsem je zkoumal. Také jsem
si všímal krajiny, i když z okna jedoucího vlaku toho není zrovna
mnoho vidět. Ale obrázek o jednotlivých ostrůvcích a linii pobřeží jsem
si udělal. Pro mne tu není nic zvlášť zajímavého. Pořád zůstává otázka,
kdo a proč mne poslal na toto bohem zapomenuté místo.
Do Plymouthu jsem dorazil až
za tmy. Na nádraží mne čekalo překvapení jménem Spirey. Musím říci, že
jsem rozhodně neočekával fanfáry na přivítanou, ale cestovat po městě na
káře, kterou se vozí ryby, bylo přeci jen poněkud proti mému vkusu. Džentlmen
by neměl cestovat takovým způsobem. Nemohu se zbavit dojmu, že to byla další
schválnost určená k mému ponížení, přesto jsem své rozhořčení
skryl a s úsměvem nastoupil na to páchnoucí vozidlo. Uvidíme zítra, až
se setkám s mužem, jehož vinou jsem vlastně tady. Jak jen se jmenoval?
Snad tu na mne bude čekat alespoň jeho vzkaz.
Ahh, ano, už si vzpomínám Mr. Robert Demarien. Je to místní
doktor a velice vážená osoba v této části světa. Tohle jsem se dozvěděl
od Spireye, svého společníka, který mne vyzvedl na nádraží. Pan Spirey
nebyl zrovna mluvka, takže informací bylo opravdu poskrovnu, ale pár důležitých
věcí jsem se přeci jen dozvěděl.
Než půjdu spát, musím se ještě trochu projít kolem přístavní
zdi, abych poněkud uklidnil zjitřenou mysl. Ale, zajímavá věc. Jakési světlo
bliká ve tmě! Stál jsem na přístavní zdi a pozoroval moře. A pak jsem to
najednou uviděl. Pravidelně se opakující paprsek světla prořezával tmu a
mlhu. Maják! To musí být rozhodně maják. Jenže to není možné! Proč?
Dobře, můj příteli, vysvětlím ti to – na žádné známé mapě tohoto
pobřeží není zakreslený maják. Na žádné z nich a prohlédl jsem je
všechny, které jsem měl k dispozici. Ha! Jak to teď vypadá, nakonec možná
má práce tady nebude tak otravná, bezcenná a zbytečná. Musím se na maják
zítra zeptat místních lidí a Dr. Demariena.
Prostudovat dostupné materiály a vybalit vybavení mi netrvalo
nijak dlouho. Chata, ve které mne ubytovali není zrovna přepychová, ale pro
můj zdejší, jak doufám, krátký pobyt vyhovuje dostatečně. Jen doufám,
že střecha zůstane na svém místě po celou dobu. Ta totiž vypadá obzvlášť
nedůvěryhodně. Na posteli v chatě
na mne čekal vzkaz od Dr. Demariona. Mám se s ním sejít ráno u Johna
na snídani. To by mohlo být velmi zajímavé setkání. Ale teď už musím jít
spát, jsem po cestě přeci jen trochu vyčerpaný.
Pleskání vln o přístavní zeď mne uspí velmi rychle.
Parkerův deník – 2. část
29. dubna
Ze spánku mne vytrhl křik racků. Vzpomínám si, zase se mi vrátil
ten zvláštní sen. Tentokrát jsem viděl víc a snad viděné mohlo být i
poučné, ale racci, ta okřídlená havěť, přerušili můj sen a já se
nedozvěděl, co za zvláštní vesmírné divadlo, jsem to vlastně viděl.
Nejsem žádný astronom, takže jsem mnoho souhvězdí nepoznal. A co to bylo
za zvláštní úkaz, kterého jsem byl svědkem? Jako kdyby vybuchla hvězda,
kometa nebo v atmosféře shořel meteor. Na obloze se objevila obrovská
ohnivá koule. Vlastně ono to nemělo tvar koule, bylo to protáhlé, skoro
jako sud nebo kovový barel. Řekl jsem si: „K čertu, co to může být? A co
dělá něco takového v mém snu?“ To je otázka pro budoucnost. Jednou
se to snad dozvím.
Vzpomínám, že jsem viděl ještě něco jiného. Maják. Možná
sen vyvolala únava z cesty spolu se záhadným světlem v mlze, které
jsem pozoroval včerejšího večera. Jenže je tu pořád ten malý
detail, že na žádné mapě není nakreslený maják. Dokonce ani mé knihy a
dokumenty se nezmiňují o existenci majáku na tomto pobřeží. To je skutečně
zvláštní a záhadné.
Za oknem téměř svítá a spánek už ke mně zřejmě nepřijde,
zdá se, že bych se měl obléknout a pomalu se připravit na setkání s doktorem
Demarionem. Očekává mne na snídani už za tři hodiny, ale přeci jen ještě
zbývá trochu času na zakreslení toho, co jsem včera večer vlastně viděl.
Začnu své pátrání na přední straně přístavu, zdá se,
že bude slunný a příjemný jarní den. Ptáci zpívají a moře je klidné.
Ve světle nového dne, vypadá městečko Trewatrhan mnohem lépe než v noci.Ukážu
svému novému zaměstnavateli, že beru práci mi svěřenou vážně a ještě
před snídaní rozložím na pobřeží své přístroje.
……….zapadá slunce a já mám přeci jen trochu více
informací než dnes ráno. Mé setkání s Dr. Demarienem proběhlo v poklidu.
Je to muž vysoké inteligence, který miluje šachy a kvalitní jemnou brandy.
Kromě toho, že je místní doktor, je také spisovatel a vědec. Čas od času
publikuje ve vědeckých časopisech. Přímo mne nakazil svým nadšeným líčením
zvláštností místní fauny a flory. Byl jsem jeho vyprávěním úplně
fascinován.
Když jsem ovšem zavedl řeč na maják a na záhadná zmizení
obyvatel městečka, o kterých mi vyprávěli, přelétly mu přes obličej špatně
skrývané chmury. Jako kdyby právě tímto způsobem doktor ztratil někoho
hodně blízkého.
Nakonec se vymluvil na ozývající se žaludeční vřed, který
ze spánku probudila brandy. Nevěřil jsem mu ani slovo a také jsem mu to dal
jasně najevo. Doktor se prudce postavil a rozlil svou brandy mezi šachové
figury. Pak se beze slova otočil a rázoval k východu, jako kdyby už se
mnou nikdy nechtěl mít nic společného.
Nakonec se ve dveřích lokálu přeci jen otočil a řekl: „Zůstaňte
u sebe v chatě, vrátím se v noci a promluvíme si.“
Doktorův nečekaný odchod mi dal příležitost k prozkoumání
jeho domu. Bylo mi to sice poněkud nepříjemné, ale na celé téhle záležitosti
je něco velmi divného. Možná se mi podaří zjistit, co Demarion tají. V domě
jsem našel spoustu různých poznámek a soukromé korespondence roztroušené
všude po domě. Zdálo se mi podivné, že tolik soukromých záznamů leží
jen tak volně. Ovšem lhal bych, kdybych nepřiznal, že jsem prošmejdil i všechny
zásuvky v kuchyni.
Je fascinující, jaká tajemství tento džentlmen skrývá. V každém
případě, musím říci, že moje podezření se ukázalo jako nepodložené.
Zdá se, že jde jen o poctivou práci, kterou je třeba zde udělat. Existující
mapa tohoto pobřeží je velmi nepřesná a pro lodě nebezpečná. Nejsou tu
zakresleny Whipsidské mělčiny a to je velká chyba. Přestože je zdejší
pobřeží převážně tvořené směsí bahna a písku, který je díky působení
přílivu a odlivu neustále v pohybu a není možné je zakreslit do map
úplně přesně, je tu pro mne spousta práce. Ale teď už je čas jít spát.
Doufám, že se dočkám pokračování mého včerejšího snu.
Ale ještě před tím, než se uložím ke spánku, musím se zmínit
ještě o jedné zvláštní věci. Doktor Demarion má doma sbírku kamení,
lastur, mušlí a dalších naplavených zbytků. Zdá se, že některé z těchto
nálezů doktor podrobně studuje. A o jednom takovém kusu kamene bych se chtěl
zmínit. Byl umístěný pod lupou a když jsem si ho prohlédl zblízka, zdálo
se, že září. Nebylo to ovšem přirozené světélkování. Z toho
kamene vyzařovalo umělé světlo. Nevím, jak vím, že světlo je umělé, možná
to má nějakou souvislost s mým snem. Něco není v Trewarthanu v pořádku…………..
|
Jak jste si jistě všimli, na
jednom místě v deníku se objeví dva obrázky ptáků. Pokud na některý
z nich kliknete, přenesete se do domku Dr. Demariona. Podívejte se pořádně
všude kolem. Otevřete spodní dvířka příborníku a prohlédněte si přístroj,
který je uvnitř. Je to jakýsi projektor a když ho zprovozníte, vidíte
spoustu fotek městečka a jeho obyvatel. V kuchyni se ještě podívejte
na zásoby potravin. Je na nich připíchnutý vzkaz od doktorovy
hospodyně.
Připíchnuto na bedně se zeleninou v doktorově kuchyni
Pane Dermarione,
Podle vašich instrukcí jsem připravila zásoby na týden. Věřím,
že váš host dorazí v pořádku a bude mu chutnat večeře, kterou jsem
nachystala. Vrátím se asi za čtyři hodiny, abych něco malého upekla a uvařila
večeři. Předpokládám, že dnes budete večeřet ve dvou, a tak jsem od
Jonese Butchese koupila kus slaniny a pěknou tučnou kachničku.
Doufám, že váš host není jeden z těch vegetariánů, ale
pokud by tomu tak bylo a on měl nějaké speciální přání, potřebovala
bych to vědět včas.
Agnew
P.S. Musím Vám také děkovat
za milá slova, kterými jste potěšil mladou Beatrici. Ona měla hrozné
starosti o svého Jamese, který je zavřený na tom strašném majáku. Věřím,
že jí Váš rozhovor uklidnil. Ještě jednou děkuji.
|
Dále je potřeba se podívat do
spíže a otevřít krabici schovanou za lahvemi s doktorovou oblíbenou
brandy. V krabici je Demarionův zápisník. Přečtěte si pozorně
jeho poznámky a vezměte si disketu přilepenou k poslední stránce.
Poznámky nalezené ve spíži v doktorově
kuchyni
Rybáři jsou klevetiví, jako staré drbny. Žvaní o všem, co
jim přijde na mysl. Je to jejich druhá přirozenost. A teď se nejvíce hovoří
o ostrově. To ale není vůbec dobře. Musím učinit přítrž všem těm
divokým spekulacím. Blázni, nevědí nic o událostech, k nimž tu dochází.
Můj poslední nález je velmi zvláštní. Je to čtvercová
karta, vyrobená z podivného materiálu. Nikdy jsem nic takového neviděl.
Dá se ohýbat a při tom se nezlomí. Připomíná mi hmotu, která se vyrábí
z mízy jednoho stromu, ale nikdy jsem neviděl, aby výsledná hmota byla
tak hladká a černá. Uprostřed karty je na jedné straně malý kovový disk.
Diskem je možné otáčet, když do něj vložíte minci. Na přední straně
karty jsou napsána slova „Hadden Industries“. Je zvláštní, že jsem název
firmy nenašel v obchodním rejstříku. O Hadden Industries tady není ani
zmínka. Až se příště dostanu do Londýna, podrobně prohlédnu archívy.
Je třeba firmu najít, možná by nám mohli dát nějaké odpovědi na otázky
kolem posledních událostí na ostrově.
Objevil jsem otvor v dolní části skály pod majákem. Dá
se k němu dostat po žebříku, který vede od majáku na pobřeží. Letošní
léto bylo bohaté na prudké bouře a voda odnesla písečné naplaveniny a
odkryla vchod do tunelu. Samozřejmě, že mne ovládla zvědavost, ale
prozkoumat jsem chodbu nemohl. Jednak jsem sebou neměl žádné světlo a navíc
jsem si nepřál, aby mne Drake, Woolf nebo Shaw viděli, jak se tajně plížím
po ostrově.
Budu se sem muset vrátit v příznivější dobu a s odpovídajícím
vybavením. Věřím, že tunel vede do nitra hory, jen doufám, že nebude po několika
málo metrech zavalený. Pak bych nedostal odpovědi na své otázky. Věřím
totiž, že jsem na správné cestě.
Vrátil jsem se k tunelu s kamerou a lucernou. Ale když
jsem vytahoval kameru z tašky, abych vyfotil skalní rozsedlinu, zakopl
jsem, upustil lucernu a světlo na okamžik ozářilo jeskyni na konci tunelu.
Pak lucerna zhasla, a v tu chvíli
jsem to uslyšel – něco jako tep. Jako kdyby ve skále pulsovalo nějaké ďábelské
srdce. Zatímco jsem stál v té hrůzostrašné temnotě, v hlavě se
mi začaly rojit zvláštní myšlenky.
Ten zvuk se začal měnit a já ho měl plnou hlavu. Slyšel jsem
píseň, opakovala se stále dokola. Nemohl jsem lokalizovat zdroj toho zvuku a
začal jsem ohmatávat stěny jeskyně. Najednou se v temnotě objevily
znaky. Pravidelně světélkovaly a rytmus tomu udávala ta zvláštní píseň.
|
Než se přes obrázky ptáků vrátíte zpět do své
chaty, ještě projděte na dvorek a důkladně si celé prostranství prohlédněte.
Hlavně se nezapomeňte podívat do kůlny. V nádrži na vodu leží nějaké
papíry. Je to list z Demarionova zápisníku. Kupodivu záznam je perfektně
čitelný, i když v té vodě ležel bůhví, jak dlouho.
Poznámky nalezené ve vodní nádrži v kůlně
na zahradě doktorova domu
Když jsem srovnal své
předchozí náčrtky s novými fotografiemi, udělal jsem překvapivý
objev. Skála se zvětšila, jako by vyrostla. Jsem si tím jistý. Co může mít
takovou moc? Je to divné, ale já věřím, že tam dole pod majákem je nějaká
síla, která zevnitř na skálu tlačí.
Má nedávná návštěva na ostrově byla užitečná. Jenže každá
další návštěva je víc a víc nebezpečná. Mělčiny pod majákem jsou stále
zrádnější. Zřejmě nastal čas, poslat tam někoho mladšího a odvážnějšího
než jsem já.
|
Teď se kliknutím na obrázek vraťte do své chaty a
vypravte se na noční procházku po městečku. Procházka tmavými uličkami
není samoúčelná. Opět prohlédněte všechna aktivní místa, pokuste se
zorientovat a pozorně poslouchejte noční zvuky. Kromě běžného šumění
blízkého moře byste měli v jedné uličce slyšet, jak na vás kdosi
volá. Jděte po hlase a vejděte do budovy, která jediná má otevřené dveře.
Tady dojde k rozhovoru s doktorem. Dozvíte se, že světla na majáku
přestala svítit a budete požádáni, abyste se vypravili na ostrov a
zjistili, co se děje. Takže najděte cestu do přístavu, nastupte na loď a
odjeďte na ostrov k majáku.
Poznámka: Pokud na loď nebudete moci nastoupit,
neproklikali jste všechna důležitá aktivní místa, takže se vraťte a
zkuste to znovu. Naštěstí takhle přísná je hra jen v tomhle místě,
ve všech ostatních lokacích už se stačí zabývat jen předměty a místy důležitými
pro děj.
Maják – rok 1912
Jakmile nastoupíte na loď, v animaci
se přenesete na ostrov. Musím říci, že skály a naprostá tma na ostrově
dost ztěžují orientaci, tak si pomalu projděte všechny směry a prohlédněte
všechna aktivní místa. Musíte najít schodiště, které vede k chatě
vedle majáku. Vyjděte po schodech k chatě a všimněte si větrné
korouhve na levé straně. Od korouhve vede provázek, prohlédněte si ho. Otočte
se doprava a zapněte nouzové osvětlení. Teď můžete vejít do majáku.
Za dveřmi se rozhlédněte kolem sebe a zvedněte klíč
na okenní římse. Sejděte dolů po schodech. Dostanete se kotelny. Je tu něco
jako kotel nebo možná generátor. V každém případě je třeba to zařízení
zapnout. Otočte se vpravo. Za generátorem je místo, na kterém se kurzor změní
a je možné použít nějaký předmět. Jediný který máte, je lucerna, tak
na ni klikněte. Prostor se osvětlí a vy můžete pokračovat. Jděte dopředu
a vlevo. Na straně generátoru uvidíte tři páčky. Momentálně nevíte, v jakém
pořadí je máte mačkat, tak je nechte být a podívejte se kolem. Je tu ještě
jedna místnost. Vypadá to, že se tu skladuje uhlí. Na levé
straně místnosti u podlahy jsou tři knoflíky. Platí o nich ale totéž,
jako o páčkách na kotli.
Otočte se doprava a prohlédněte
si domácí telefon na zdi. Když ho zvednete, uslyšíte tajemné zvuky, které
byste v hluchém telefonu rozhodně slyšet neměli. Za telefonem je zastrčen
nějaký papír. Je na něm nakresleno šest lodí a u každé z nich vidíte
určitý počet teček. Máte před sebou první indicii k zprovoznění
generátoru.
Další nápověda leží na
zemi pod schody do kotelny. Je tu aktivní místo, na které je třeba opět použít
lucernu. Až si rozsvítíte, uvidíte na zemi papír. Zvedněte ho a prohlédněte
si kresbu. Je na ní jednoduchá
mapka celého přízemí majáku a na mapce je nakresleno šest lodí. Tři jsou
v místnosti s generátorem a tři na místě, kde jste našli knoflíky.
Řešení je celkem jednoduché.
Je třeba porovnat lodičky na plánku přízemí s lodičkami na druhém
obrázku a podle počtu teček u jednotlivých lodí, stanovit pořadí jejich
aktivace.
Řešení:
- KOTEL: prostřední tlačítko – pravé tlačítko – levé tlačítko
- PÁČKY: prostřední páčka – spodní páčka – horní páčka
Takže, pokud jste postupovali
správně, zprovoznili jste generátor a zapnuli osvětlení v celém majáku.
Jakmile skončí animace, můžete pokračovat do vyšších pater. Projděte
otvorem proti schodům a prohlédněte si police v přízemí. Teď už
vystupte po schodech a vejděte do dveří, které vedou do majáku. Vystupte do
prvního patra.
Na chodbě si prohlédněte
velkou mapu Cornwallu na zdi, bednu s nářadím a červenou knihu s nápisem
1912. Zdá se, že jsou to nějaké kódy nebo co. Za pozornost tu ještě stojí
hrnek s nedopitým kafem. Skoro to vypadá, jako kdyby odtud někdo opravdu
hodně pospíchal.
Vejděte do dveří. Vedou do
kuchyně. Na stole je prostřeno a
na sporáku se stále vaří nějaké jídlo. Nikdo tady ale není. Podívejte
se kolem, prohlédněte si příborník a
všimněte si dřevěné bedny vpravo na zemi. Otevřete ji a odsuňte stranou
složené deky. Uvidíte tajnou schránku a v ní najdete list papíru se
zvláštními značkami.
Pokud jste si kuchyň prohlédli, vyjděte na chodbu
a pokračujte do druhého patra. Na chodbě si opět prohlédněte všechno,
co jde a vstupte do dveří. Ocitnete se v místnosti pro posádku. Je tu
spousta věcí k vidění. Najdete tu mimo jiné tři dopisy. Jedná se o
korespondenci mezi jedním strážcem majáku a jeho slečnou. Dozvíte se z nich,
že na majáku se v poslední době dějí opravdu divné a strach nahánějící
věci. První je třeba si přečíst dopis od Beatris schovaný za jedním z obrazů
na stěně. Obrazy visí nad zásuvkovou komodou. Další její dopis najdete
pod polštářem na dolním lůžku a poslední si přečtěte Jamesův dopis
pro Beatris. Je jasné, že ten už nebyl odeslán. Je zastrčený za zrcadlem,
které stojí na komodě.
Beatričin dopis pro Jamese – nalezeno za obrazem v majáku
Můj nejdražší Jamesi,
Nemohu uvěřit tomu, co jste mi napsal. To přece nemůže být
pravda! Drake, že přichází o rozum? Já přece Drakea znám. Je to laskavý,
uhlazený džentlmen a přesto z vašeho popisu cítím to nebezpečné zvíře,
kterým se stal. Myslím, že ho musí trápit nějaká zlá duševní choroba.
Nenapadá mne nic jiného, co by mohlo být příčinou jeho proměny.
Vy musíte okamžitě vyhledat nějakou pomoc. Sami to rozhodně
nezvládnete, nemáte žádné zkušenosti s podobnými záležitostmi. Při
nejbližší možné příležitosti promluvím s Robertem Demarionem. Jeho
lékařský názor by pro vás mohl být užitečný. Tolik se o vás bojím, má
lásko. Brzy vám znovu napíši, vždy Vaše Beatris.
|
další dopis
Dopis od Beatris – nalezený pod polštářem v místnosti pro posádku
Můj nejdražší,
mluvila jsem s Demarionem. Nejprve mé vyprávění
bral na lehkou váhu. Nechtěl uvěřit tomu, co jste mi napsal. Zdálo se mi,
že celou situaci zlehčuje, aby se k ní nemusel vyjadřovat. Až když
jsem se zmínila o podivném Drakeově chování a jeho zvláštních činnostech
ve skladu, v suterénu a uhelném sklepě, začal teprve pořádně
poslouchat. Když jsem skončila, měl ve tváři vepsané veliké
obavy a částečně se mu na obličeji zračila i hrůza.
Mé starosti se okamžitě znásobily. Bojím se
o vás, má lásko. Z doktorovy reakce bylo jasně patrné, že ví víc než
je ochoten mi sdělit. Není vyloučeno, že zná pravou příčinu Drakeova šílenství.
Tyto myšlenky mne přivedly na nápad. Částečně
jsem do vašich potíží zasvětila Spiveye a přesvědčila ho, aby nám
pomohl. On zná místní lidi ze všech nejlépe a bohudíky se vyzná i ve veškerém
rybářském náčiní a slíbil mi, že mi ihned řekne, jestli narazí na nějaké
užitečné informace. Je zajímavé,
že Spiveye jsem nemusela nijak dlouho přesvědčovat o tom, že Drake propadl
nějaké zvláštní formě šílenství. Řekl mi, že když vám naposledy
vezl na ostrov zásoby, všiml si, že se Drake chová divně, že mluví sám
se sebou.
Jsem skoro nemocná strachem o Vás. Prozatím buďte
ujištěn, že udělám všechno, abych vám pomohla se z toho prokletého
místa dostat zpět na pevninu.
Navždy s láskou, Beatris
|
No a ještě jeden
Dopis
pro Beatris – nalezeno za zrcadlem v majáku
Ó! Beatrice, má lásko,
Tato noc nám přinesla nové děsivé zážitky.
Situace se stává neudržitelnou a stále nebezpečnější. Již
skoro nejsem schopen se zdravým rozumem zvládat nemožné a neuvěřitelné věci,
které tu vídám noc co noc na vlastní oči. Drake je zřejmě posedlý ďáblem. Zní
to šíleně, ale viděl jsem, jak se mění v něco úplně jiného. Už
to nebyl člověk. V jedné minutě byl úplně normální jako vy nebo já
a najednou se přeměnil. Celý byl jakoby prostoupený pekelnými plameny, tak
nějak zlověstně zářil. Bylo to
příšerné, strašně jsem se vyděsil. Nejprve jsem si myslel, že jsem začal
propadat šílenství, ale nyní věřím, že to mají na svědomí nějaké
temné síly, které se zde probudily.
Mám strach, abych se opravdu nezbláznil. Momentálně jsem tu sám.
Robert odešel do místnosti pro posádku a dává si k večeři dušené
maso, které jsme si uvařili snad proto, aby v téhle situaci bylo alespoň
něco normální. Když se Robert vrátil, seděli jsme mlčky a přemýšleli o
Drakeovi.
Ráno je vždy veselejší než děsuplná noc, ale tohle brzké ráno
bylo ještě temné a mrazivé, vždyť je pozdní listopad.
Pak jsme to uslyšeli. Z chodby se zase začaly ozývat zvuky.
Jako kdyby někdo chodil po nižším patře. Blížilo se to sem nahoru velmi
rychle. Lhal bych, kdybych řekl, že jsme se netřásli strachy. Rozběhli jsme
se z tohoto patra do bezpečí naší ložnice. Robert byl rychlejší než já, běžel jako kdyby měl za patami samotného Lucifera. Já
jsem nebyl tak rychlý a nakonec jsem se obrátil k Drakovi čelem, jako
kdyby mi poroučel někdo cizí v mé hlavě.
Světlo vycházející z místnosti pro posádku na chvíli ozářilo
jeho rozšklebenou tvář. Nic hroznějšího jsem v životě neviděl. Stál
jsem na místě jako přimrazený a nemohl se pohnout. A najednou se to stalo
– Drakeova tvář začala žhnout, pak jeho ruce a nakonec celý plál oslepujícím
nadpozemským světlem …. Já jsem cítil, jak se mi ta zlověstná záře propaluje přímo
do duše, pak jsem slyšel slovo nebo jméno, které se ozývalo v mé hlavě.
Znělo to jako – Malakai – nikdy jsem podobné slovo neslyšel, a tak netuším,
co se mi ta síla snažila říci.
Nevím, jak jsem se nakonec dostal do naší ložnice. Pamatuji si
jen, Robertovu tvář a slyším, jak volá mé jméno. Když jsem konečně přišel
k sobě, všiml jsem si, že jsou dveře do ložnice zabarikádované.
Zdá se, že Robert na rozdíl ode mne neztratil duchapřítomnost a zachránil
mi život.
Za nějakou dobu se mi vrátily
vzpomínky na uplynulé události, a tak jsme s Robertem začali plánovat
budoucnost. Naší jedinou nadějí je Spivey. Pokusíme se dát mu zprávu signály
z okna a varovat ho před nebezpečím. Pokud naše signály zachytí, může
pro nás přivést pomoc. Snad nám pomůže, je naší jedinou nadějí ………
….Teď nám nezbývá než čekat. Ó bože, zase slyším ty kroky na schodech.
Ó má lásko, bojím se, že si zjedná přístup do místnosti i přes naši
barikádu. Už je to tu………….
To světlo. To přerušované světlo. Je přímo pod dveřmi ………
|
Zajímavé, že? Copak se to tu
vlastně děje. Zdá se, že pan Drake má nějaké psychické potíže. No nic,
podíváme se dál. Ovšem ještě než odejdete, nezapomeňte si poslechnout
zvuky, které se ozývají z domácího telefonu a zkuste si zhasnout světlo.
Vypínač je vedle dveří. Jestli jste prohlédli všechno, co šlo, vyjděte
zase na chodbu a pokračujte do třetího patra.
Tady před sebou vidíte žebřík,
který vede k hlavním signálním světlům v majáku a dveře, které
jsou ovšem zamčené. Je na nich zámek, který se dá otevřít jen zadáním
nějakého kódu. Teď nastal čas si vzpomenout na papír, který jste našli v kuchyni
v dřevěné bedně. Řešení je opět až nechutně jednoduché.
Jednotlivá tlačítka je třeba mačkat v takovém pořadí, které vám kód
na papíru určuje.
Řešení: Očíslujte si jednotlivá tlačítka zleva
doprava od jedné do čtyřech a pak je mačkejte v tomto pořadí:
1 2 1 3 2 4 3 4.
Dveře se otevřou a vy vejděte dovnitř. Opět podrobně
prozkoumejte celý prostor. Prohlédněte si mapy, obrazy a všimněte si čísel
napsaných na druhé straně oválných portrétů Drakeových dětí. Dozvíte
se, že Williamovi je 19 a Drakeově dceři Catherin 24 let. Přečtěte si dopisy v zásuvkách.
Dopis
doktora Demariona – nalezeno v zásuvce v Drakeově místnosti
Pro Olivera Drake
Od: Dr. Roberta Dermaniona
Drake,
Benjamín Parker přijede už zítra. Všechno je připraveno.
Starosti mi dělá, že jsme od vás nedostali žádné zprávy. Spivey a slečna
Agnew, která nedokáže udržet žádné tajemství, naší záležitosti
rozhodně nepomáhají. Mám starost, že nám Parker nebude pomáhat, jestli se
doslechne o démonech, kteří v noci vylézají z tunelu ve skále a
pobíhají po schodištích majáku. Je to racionální muž, proto jsem mu nic
z těchto událostí neprozradil a neodhalil mu pravý důvod jeho návštěvy
v Trewarthanu. Já rozhodně nesmím být spojován s paranormálními
událostmi. Dával bych v sázku svou reputaci a dobré jméno. Již moje
naléhání na uzavření majáku se setkalo s nepochopením a odporem místních
lidí.
To, že jste do věci zasvětili
Spiveye nám také moc nepomáhá. A Agnew, to je kapitola sama pro sebe, děvčata
vždycky komplikují mužské záležitosti. Ale bez ohledu na to všechno, já
vkládám velké naděje do Parkera. Budu podporovat jeho zájem o věc a doufám,
že se chopí iniciativy. Můj plán je mazaný, ale mé metody nejsou zcela čisté.
Já ovšem doufám, že poslouží dobře našemu účelu. Olivere, buď si
jist, že pomoc už je na cestě.
Demarion
|
Zjistíte, že jedna ze zásuvek je zamčená. Tlačítko,
které ji otvírá, je schováno za obrazem majáku visícím nad postelí. Použijte
na obraz lampu a odkryjte roh plakátu. Pod ním je tlačítko. Zmáčkněte ho.
Teď máte poslední zásuvku otevřenou. Podívejte se do ní. Je tu mapa okolí
majáku. Vidíte, že Drake na ní vyznačil cestu k nějakému místu mezi
skalami. Že by to byla ta jeskyně, o které mluvil Demarion? Ještě tu
najdete další důležitý papír. Zatím nevíte, co to znamená, ale dobře
si ho prohlédněte.
V jednom rohu objevíte cosi jako šatnu. Odsuňte
stranou šaty. Za nimi jsou další dveře, ale bohužel nejdou otevřít. Nedá
se nic dělat, tak si ještě pozorně přečtěte Drakeův deník, který leží
na psacím stole a vyjděte ven.
Drakeův deník
14. dubna
Již několik nocí špatně spím, trápí mne noční můry. Do snů
se mi vtírají velmi zvláštní, děsivé vize. Některé ty obrazy mi připadají
podivně známé. Ale vzpomínky na ně jsou tak prchavé, že je nedokážu
nijak zařadit. Jeden z těch podivných snů se opakuje v nezměněné
podobě každou noc. Tento obraz je překvapivě realistický. Jak to jen
popsat? Cosi se řítí po obloze. Vypadá to jako ohnivá kometa, která vytváří
plamenný oblouk přes celou oblohu.
V té záři jsem viděl i tuhle část pobřeží a skálu s majákem,
jen ten maják tam nestál. Nebyla tu vůbec žádná stavení a voda byla
pokrytá rákosím.
16. dubna
Stále mne bolí hlava.
Musel jsem opustit své druhy a jít si
lehnout, tak nesnesitelnou se ta bolest stává. Fuj! Je to úplně poprvé,
kdy jsem přestal plnit své povinnosti. Je mi skutečně hanba.
Jsem vděčný Robertovi za jeho porozumění. Uvolil se vzít vedení majáku
pro dnešní večer do svých rukou. Mladý James je také hodný chlapec, neztěžuje si na větší díl
práce a zdá se, že má opravdovou starost o mé zdraví.
Je to zvláštní, já nebývám nikdy nemocný, ale tahle bolest
hlavy mne doslova ochromuje. Snad mi trocha odpočinku a dá-li bůh i pokojný
spánek pomohou k zotavení.
Probudil mne další zlý sen. Byl stejný jako ten z minulých
nocí a při tom tak jiný. Tentokrát si ze snu pamatuji víc, mnohem víc. Také
jsem zaslechl jakési jméno. Nikdy jsem ho neslyšel, ale jako bych ho znal. Avšak
něco ve mně mi brání vyslovit ho.
Co nového vlastně bylo v mém dnešním snu? Stejný ohnivý
oblouk přes celou oblohu, ale tentokrát kometa či meteor padá do moře. Voda
v místě dopadu vře, jakoby se vztekala, a to co do ní spadlo, k smrti
nenáviděla. Ale pak se dostavují jiné pocity. Já cítím, jak to, co spadlo
z nebe, zuří. Náhle se pocity mění. On (kdo je to?) se cítí sám,
je popletený a bojí se ?! Chová se jako ztracené dítě, jež je vyděšené
ztrátou autority. Je plný strachu a jeho mladá mysl se zmítá střídajícími
se protichůdnými pocity zoufalství a uvědomování si vlastní téměř
neomezené moci. Lituji ho, i když vím, že pro mou duši je tohle zvláštní
spojení smrtonosné.
17. dubna
Jaké nesmysly jsem to napsal minulé noci. Na vině jsou jednoznačně
mé sny a svůj podíl mají též podivné události posledních dnů. Ale je
tu přece práce, která se musí udělat a jsou tu lidé, kteří na mně závisí.
Je třeba zastavit všechny tyhle nesmyslné, podivné věci. Musíme přestat
myslet na temné síly a skoncovat s nimi. Zavírám tento deník a už se
k němu nikdy nevrátím.
20. dubna
Tajemný miluje tmu, skrývá se ve tmě. Obyčejné oči ho nemohou
vidět. Oninevědí o mých plánech.
Oni jsou slepí, ale důležití. Tajemný
je potřebuje. V srdci mám spálenou poušť. Zmítá se mnou temná vášeň
a nebezpečný vztek. Ale cítím, že tyto pocity potřebuji pro Tajemného ze
svých snů. On mne provádí, učí mne novému pohledu na sílu skrytou
hluboko pod námi. Všechno se soustřeďuje na toho, koho čeká. Všechno přichází
od toho, kdo čeká. A my čekáme na tebe. Pospěš ke mně Parkere! Všechno
je naplánované, celé toto místo na tebe čeká. Můj pán tě volá a buď
si jist, že budeš poslouchat. On vás všechny potřebuje pro své záměry.
Tajemný je stále hluboko pod námi. Čeká dole v hlubinách. Já počkám
zde, počkám na tebe ………………..
22. dubna
Oni jsou blázni.
Oni se mě bojí. Měli by se ke mně připojit.
Jsem si vědom toho, že mne sledují. Hlídají každý můj pohyb.
James zase čmárá dopis pro tu svou děvku. Čmárá a čmárá a šeptá
si za dveřmi s Robertem. Já dobře vím, že hovoří o mně, mluví o
nemoci a padlo i jméno mého pána. Oni jsou nebezpeční, musí být vyřazeni
ze hry. Musíme je vypudit z tohoto místa, nejlépe dolů k moři, ať
si je vezme. Já a můj pán pak budeme volní.
25. dubna
Všechno je dokonáno, všechno přichází k tomu, který čeká.
Všechno je dokonáno, všechno přichází k tomu, který čeká.
Všechno je dokonáno, všechno přichází k tomu, který čeká.
Všechno je dokonáno, všechno přichází k tomu, který čeká.
Všechno je dokonáno, všechno přichází k tomu, který čeká.
Samá čísla.
Jen čísla.
Čekání na čísla.
26. dubna
Čas plyne, ten správný čas je už blízko.
Už
je tu, přijel přes moře. Kreslič map už přichází a můj pán se na něho těší. Oni si
myslí, že má v rukou klíč k záchraně! Zatím je tu ale důležitější
věc k řešení. Můj pán potřebuje potravu, aby načerpal další sílu.
Vím, jak to zařídit. Ostatní mi důvěřují, a tak nebude těžké
poskytnout Tajemnému dostatek krmiva. Parker přichází, konečně je čas na
poslední dějství téhle hry.
28. dubna
Všechno je naplánované na zítřek. Cítím jeho sílu v mých
žilách. Mé zmrzačené staré tělo je znovu mladé a silné. Musím se pro
tuto noc skrýt v temnotě. Oni mne nesmějí vidět. Všechno je naplánované
a oni budou zatraceni. Můj pán potřebuje novou energii, on se potřebuje najíst.
Všichni živočichové tohoto ostrova –
ptáci, ryby, hadi, jsou jeho. On to všechno vytváří a řídí. Jeho vliv je
obrovský. Celý tento ostrov je v jeho moci. Jeho prostor, jeho hrobka. On
sem nechtěl přijít a potřebuje spoustu síly k tomu, aby se mohl vrátit.
První na programu je krmení, potom přijde na řadu změna. Tajemný má rád
změny. Čas se krátí, musím se jít připravit. Ostatní nevědí, jaký je
jejich osud. Jsem rád, že to budu já, kdo jim tu zprávu předá.
29.dubna
Intriky, faleš a pokrytectví. Jsou to zrádci. Stále píší a píší,
jsou prokletí. Myslí si, že může přijít pomoc z pevniny. Mýlí se,
je příliš pozdě. Jejich naděje je lichá, nebude žádné světlo v nastávající
temnotě. Bude to jeden dlouhý pád do tmy i pro ty, kteří případně přijdou.
A prvním z nich bude ten kreslič map. Už je blízko. Přes pár metrů
vody, které dělí město od ostrova doslova cítím jeho přítomnost. Vidím,
jak sedí ve své chatě. Copak to dělá? Čmárá a čmárá, jako kdyby psaná
slova mohla něčemu pomoci.
Teď si musím najít nějaké temný kout. Moje konečná proměna už je blízko.
Budu silný, budu skvělý a ze všech svých nových úžasných sil budu sloužit
svému pánu.
Život těch méně důležitých musí skončit. Energie je pro mého pána potřebná. Musí
být silný a připravený, až přijde Parker.
Úkol, který mne čeká je skličující, mám tak mnoho práce, tak
mnoho příprav je třeba vykonat.
Počkám na Parkera………….. tady v majáku……………..
Budu ho sledovat z tmavých zákoutí a zjevím se mu přesně v ten
okamžik, kdy mne bude nejméně čekat.
Vidím tě…..
Parkere!
|
Vylezte po žebříku nahoru do místnosti s majákovými
reflektory. Zase je důležité projít a prohlédnout všechna aktivní místa.
Nezapomeňte se podívat také na ochoz a zazvonit na zvon.
Teď nastal čas k tomu, abyste našli vchod do té
záhadné jeskyně. Sejděte až dolů a chatu, kterou jste se dostali dovnitř
obejděte. U spínače nouzového osvětlení je žebřík, slezte po něm dolů.
Pokud vám to nejde, zapomněli jste si něco důležitého prohlédnout. V tom
případě se musíte vrátit do majáku a pokusit se chybu napravit.
Až slezete ze žebříku, pokračujte pořád dál po
molu. Na rozdíl od ostatních lokací, tady se nedá zabloudit a vchod do
jeskyně se hledá docela snadno. Až ji najdete, vstupte dovnitř. Celou
jeskyni si pomalu projděte. V jednom místě uvidíte trojúhelníkový
vchod do další části jeskyně. Když projdete až nakonec chodby, uvidíte před
sebou na stěně duhové světlo, které vytváří obrazce. Teď se otočte a
projděte zpět do centrální části jeskyně. Páni, celý prostor je zatopený
vodou, co se to tu děje? Vyjděte ven. Na první pohled je vidět, že jste se
ocitli sice na stejném místě, ale pravděpodobně v jiném čase.
Maják – rok 2004
Vyjděte z jeskyně na volné prostranství. Teď
vidíte okolí majáku konečně ve dne. Za tu spoustu let se to tu hodně změnilo.
Konečně nebudete bloudit mezi skalami a pobíhat po skoro rozpadlém molu.
Bude se vám chodit a orientovat mnohem lépe a tak toho beze zbytku využijte.
Dřív než půjdete do majáku, musíte tu navštívit několik míst – přednáškovou
místnost, stánek s občerstvením, přístaviště, veřejné záchodky a
pokladnu, kde se prodávají vstupenky. Jak se zdá, stal se maják v této
době něčím jako muzeem.
Přednášková místnost:
Až vyjdete z jeskyně, dejte se doprava a jděte stále
rovně. Před sebou uvidíte dřevěnou boudu. Vejděte dovnitř. Vidíte, že
je to cosi jako přednášková místnost, takový malý promítací sál. Na plátno
před vámi se promítají diapozitivy, je tu několik řad židlí a v levém
rohu stojí na stolku počítač. Zasuňte disketu do mechaniky a poslechněte
si zvuky, které se na ní ozývají. Ještě než odejdete, prohlédněte si
staré rádio, kterému chybí jeden z ovládacích knoflíků a také se
podívejte na obrázky na panelech kolem. Nic dalšího není potřeba, tak se
vraťte ven a prohlédněte si celou vyhlídku. Jsou tu piknikové stolky a v jednom
rohu prostranství stojí dalekohled. Záhy zjistíte, že je na mince a protože
žádné nemáte, pohledu na moře si neužijete. Teď se vraťte ke vchodu do
jeskyně a dejte se doleva.
Stánek s občerstvením:
Jděte rovně a za chvilku před sebou uvidíte zavřený
stánek s rychlým občerstvením. Jsou tu také dřevěné stolky, ale to
co vás zde zajímá, je jeden z odpadkových košů. Dobře si ho prohlédněte.
Na pravé straně koše je tabulka a na ní vidíte římskou číslici 4. Vraťte
se na křižovatku a dejte se doleva.
Přístaviště:
Projděte až do přístavu. Je to stejné místo, na
kterém jste před pár hodinami přistáli ve své době. Teď vypadá poněkud
jinak. Pomalu si celý prostor projděte a všimněte si červeného barelu na
naftu. Napravo od červené nádrže jsou žluté sudy. Na zemi mezi nimi leží
něco, co vypadá jako bajonet, vezměte si to. Otočte se doprava a prohlédněte
si další tabulku s římskou číslicí – tentokrát je to dvojka.
Najdete ji na betonovém podstavci vedle zelených sudů.
Pokladna:
Teď je čas, podívat se do pokladny. Je to taková dřevěná
budka napravo od zelených sudů. Dovnitř vejít nemůžete, ale interiér
budky na prodej vstupenek si můžete přiblížit (aktivní místa jsou dvě
– jedno dole, tady vidíte různé prospekty – a jedno nahoře). Přes horní
aktivní místo se dostanete dovnitř budky. Na stěně napravo visí nějaký
papír, použijte na něj bodák z přístavu a pozorně si ho prohlédněte.
Je na něm datum (zdá se, že jste se přenesli v čase téměř o sto
let), kus nějakého zařízení a číslo 5582. Zapamatujte si to číslo, bude
se vám hodit. Teď se podíváme na místní sociální zařízení.
Veřejné záchodky:
Vydejte se zpět na křižovatku a pokračujte směrem k majáku.
U paty schodiště je plácek, ze kterého se můžete dostat k záchodům.
Prohlédněte pánské i dámské kabinky. V dámské části záchodů
najdete další tabulku s číslicí – tentokrát je to římská 1. V pánské
části je také číslice (zase 1), ale hlavní jsou tu mince, které najdete
pod víčkem jednoho z mnoha kelímků od kávy, které se tu na zemi válí.
Mince si vezměte a vraťte se k dalekohledu. Dalekohledem uvidíte na stěně
majáku další římskou číslici – 3.
Maják:
Teď nastal čas, podívat se na maják, nakonec když se
okolí takhle hodně změnilo, změnil se nejspíš i maják, ne? Vyjděte po
schodech až nahoru. Narazíte na skleněné dveře, na kterých je elektronický
zámek. Vzpomeňte si na nákres z pokladny a na dveřích nastavte
kombinaci tlačítek podle něj – 5582.
Dveřmi vejděte do obchodu se suvenýry. Prohlédněte
si všechno, co jde a přečtěte všechny knížky. Z knih se dozvíte, že
v roce 1912 zmizel spolu se strážci majáku také Benjamin Parker, který
byl nakonec obviněn z vraždy strážců majáku. V jedné z knih
najdete důležitou informaci o tajných Drakeových dveřích. Kódem k otevření
dveří jsou roky narození jeho dětí a před číselnou kombinaci je třeba
nastavit písmeno R.
Přečtěte si také poznámky a dopisy u kasy. Dozvíte
se, že z kasy se záhadně ztrácejí peníze a že kdosi ze zaměstnanců
viděl nějakého ducha. Jak se zdá vedení muzea pozvalo experta na paranormální
jevy, aby situaci prověřil. Až si všechno prohlédnete, projděte závěsem
a jděte tam, kde kdysi byla kotelna. Na stěnách jsou tu fotografie a v bývalé
kotelně jsou vitríny s exponáty a tabule s informacemi. Dozvíte se
tu spoustu zajímavých věcí o historii majáků, o jejich technickém zařízení
a v neposlední řadě zjistíte další informace o Benjaminu Parkerovi. V jednom
z výklenků najdete ležet batoh. Otevřete ho. Najdete tu kartu Poly
White, je to ten expert na paranormální jevy. V batohu je digitální
fotoaparát, magnetofon a zápisník. Zapněte foťák a prohlédněte si všechny
fotky, které Polly udělala. Zvláštní, zdá se, že v majáku dokonce létají
židle. Pečlivě si pročtěte Pollyin zápisník, dost věcí vám to vysvětlí.
Deník vyšetřovatelky Polly
28.4.2004 - 19.00
Příjezd.
Konečně jsem na místě. Tolikrát jsem tu krajinu viděla
ve snech. Ještě se musím podívat na maják, ale jsem si téměř jistá, že
tohle je to místo, které mne v poslední době fascinuje, ale také naplňuje
strachem.
Cesta vlakem proběhla dobře a kupodivu byla i příjemná. Projížděli
jsme vesnicí Dowerton. V souvislosti s ní se mi hlavou mihly nepříjemné
vzpomínky na mé poslední vyšetřování.
Můj současný pobyt ve městě Trewarthan bude snad poněkud úspěšnější.
Toto město má svou turistickou atrakci, opředenou legendami. Jejich hlavním
smutným hrdinou je mladý kartograf Benjamin Parker. Než jsem dorazila na místo,
přečetla jsem všechno, co bylo možné o majáku a Benjaminu Parkerovi na
internetu najít. Moc se těším, až si budu moci maják konečně prohlédnout.
29.4.2004 - 11.00
Maják na Fetch Rock je zavřený. Zanedlouho začíná turistická
sezóna a pokud by město muselo zavřít maják natrvalo, přišlo by o značnou
část příjmu, které jim tu nechávají turisté. Takže z toho je jasné,
proč nakonec souhlasili s mým vyšetřováním.
Měla jsem obavy, že mne nebudou brát vážně (obzvlášť Catherina
Riley), ale jak vidím, potíže nebudou. Zřejmě
si všichni přejí, aby se věci vrátily k normálu.
Hadden Industries mne vybavila jejich nejnovějším přístrojem.
Od posledního modelu se liší spoustou vylepšení a tak doufám, že bude více
k užitku než ten starý při vyšetřování
v Dowertonu.Dokonce mi půjčili
ty hračičky dvě, jen tak pro jistotu. Jsou rádi, že jim jejich prototyp
otestuji v praxi. Tahle mise se k tomu výborně hodí.
Přívoz jede za půl hodiny.
12.45
Skutečně tu vůbec nikdo není. Zbývající personál (včetně
Riley) odjel na pevninu. Tak tohle je Fetch Rock. Je mi tak důvěrně známý.
Siluetu majáku a skály kolem jsem tolikrát viděla ve svých snech. Když se
podívám na ostrov jako celek, na nehybné, impozantní skály, na maják, tyčící
se k obloze, mrazí mne v zádech z pocitu dejavu.
Maják nesvítí, nevrhá, tak jako kdysi, paprsek světla do tmy,
aby zbloudilí námořníci našli cestu k rodnému břehu. Copak asi cítil
Benjamín Parker té mlhavé noci v roce 1912, když se vylodil na temném
břehu ostrova. Na co myslel?
Moře obklopující ostrov je klidné jako vnitrozemský rybník.
Zdejší pobřeží má výjimečné geologické vlastnosti. Moře je takto v klidu
tři měsíce v roce. Celé tři měsíce v roce jsou smrtící mělčiny
a ostré skály skryté pod zrádně klidnou vodou.
Nejprve prozkoumám ostrov a pak se půjdu podívat do obchodu se
suvenýry a do samotného majáku.
13.00
Počasí se změnilo skutečně náhle. Najednou se obloha od západu
zatáhla těžkými mraky. Asi přijde bouřka.
13.24
Obchod s dárkovými předměty je skvělým místem na doplnění
informací. Chvíli mi trvalo, než jsem se dostala dovnitř, protože Carherina
mi zapomněla sdělit kód od vstupních dveří. Naštěstí si tu s utajovanými
informacemi nedělají žádné násilí.
Mezi suvenýry jsem našla celou knihu o záhadě majáku a Benjamínu
Parkerovi. Všechny dostupné dobové informace nasvědčují tomu, že právě
on stojí za zmizením třech strážců majáku v roce 1912.
Je samozřejmě příliš brzy na jakékoliv závěry, ale musím přiznat,
že důkazy hovoří dost jasně. Podle dochovaných dokumentů Benjamín Parker
přijel tajně na ostrov a zavraždil Jamese Wolfa, Oliver Drakea a Roberta
Shawa. Něco se mi tady ale nezdá.
Podle prvních náznaků soudím, že mým spojencem zde bude zřejmě
James Wolf. Záznam mé hypnózy na diktafonu teď dává větší smysl. Musím
si to poslechnout znovu.
14.12
Mám hlad, ale nemám čas na víc než pepsi a čokoládovou tyčinku.
Sice budu určitě muset po návratu několikrát navštívit posilovnu, abych
ze sebe ty přebytečné kalorie dostala, ale ať. K obědu mi dělá společnost
Benjamin Parker, je sice plastový, ale i tak vypadá trochu strašidelně.
Skoro bych přísahala, že jeho oči hledí do nějaké pochmurné
budoucnosti.
Vitríny zde v suterénu přesně mapují jeho odjezd z Trewarthanu
na ostrov, ale nijak nevysvětlují, co se v majáku té noci vlastně
stalo. Běhá mi z toho mráz po zádech, hlavně když si uvědomím, že
ten muž byl pravděpodobně vrah.
15.00
Vyzkoušela jsem své nové brýle na
pozorování paranormální energie a rozhlédla se kolem sebe. Hned při prvním
zběžném pohledu na jednotlivé exponáty, jsem zaznamenala první úspěch.
Vrátila jsem se do obchodu se suvenýry s brýlemi na očích a najednou
jsem uvidělo něco velmi zvláštního………. Malé světelné koule, asi
tak velikosti brouka, které se vznášely jen tak ve vzduchu. Někdo by řekl,
že je to jen hra stínů, ale já věřím, že se mnou ta skrytá síla chce
navázat kontakt. Je čas prozkoumat horní podlaží. Držte mi palce.
15.44
Veškeré místnosti majáku byly přizpůsobeny pro potřeby muzea
a předělány tak, aby byly atraktivní pro turisty. Je to škoda, protože původní
lokality jsou pro nadpřirozené aktivity mnohem lepší. Celá stavba do sebe
nasává události a ukládá vzpomínky a za určitých okolností je možné být
svědkem jejich projekce v jiné době.
Je ale jasné, že v tomto případě se nejedná o nic tak
jednoduchého. V každém případě se tím rozhodně nedají vysvětlit záhadná
zmizení tady na ostrově.
Teď jsem z jedné horní místnosti zaslechla nějaké zvuky.
Myslím si, že by to mohl být pokus o navázání spojení.
Obvykle se při této komunikaci používá jedno klepnutí pro „ANO“
a dvě pro odpověď „NE“. Napjatě jsem poslouchala, ale zvuk už se znovu
neozval.
16.54
Tak jsem nahoře.
Když jsem četla informační tabulky, ozval se ze suterénu nějaký
zvuk. Zaposlouchala jsem se a rozeznala
tóny hudby. Jako kdyby někdo velmi pomalu hrál na celo nebo na housle. Bylo
to fascinující. Budu si muset najít nějaké údaje o zálibách a
dovednostech strážců majáku, jestli někdo z nich nehrál na nějaký
hudební nástroj.
Teď se tedy jdu podívat zpět do obchodu se suvenýry a po cestě
udělám nějaké fotky.
17.15
Právě jsem slyšela hlasité zvuky ze staré kotelny, znělo to,
jako kdyby někdo táhl nějaký těžký
předmět. Byly to velmi zvláštní zvuky a rozhodně nemohly být přirozené.
Musím se jít podívat, co to bylo.
Hmmm, jediný předmět, se kterým se tu dá pohybovat je židle.
Posadím se tady na chvíli a počkám, jestli se ten jev nezopakuje.
18.00
Páni, židle se pohnula.
Nejen, že se pohnula, ona přeletěla celou místnost. Podařilo se mi udělat
pár snímků. Ještě se celá třesu, ale ten důkaz tedy stál za to.
Jen myslím, že to nebyla náhoda,
ale nějaké varování nebo možná výhružka? Přiznám se, že jsem se pořádně
vyděsila a to noc ještě ani nezačala.
18.34
Teď
je zase všude ticho. Zbývá mi projít ještě výstavní centrum a pak se raději
vrátím do obchodu. Je to nejnovější část budovy a tak se dá předpokládat,
že tam budou nadpřirozené síly nejslabší. Chvilku počkám, co se bude dít
a pak vybalím potřeby na spaní. Myslím, že mne čeká dlouhá noc.
18.58
Nejsem
tady sama. Když jsem si prohlížela pohlednice v obchodě, viděla jsem nějaký
pohyb u přístaviště v místech, kde stojí červená cisterna. Ale
mohla jsem se i mýlit, vyhlédla jsem z okna jen na malou chvilku.
Nemýlila jsem se. Na břehu stojí muž. Upřeně pozoruje maják.
Je to velmi podivné, bylo mi slíbeno, že budu na ostrově úplně
sama. Rozhodně nepřijel se mnou, musel se sem dostat nějak jinak. Jestlipak
to není nepovolený vstup na soukromý pozemek?
Vypadá tak zvláštně. Jeho šaty jsou velmi tmavé a rozhodně pár
let vyšlé z módy. Je to skutečně velmi znepokojující. Raději zamknu
vstupní dveře.
Je čas najít si nějaký úkryt, tak honem.
|
Takže se před vámi schovala, ale kam? Tak, jestli jste
si prohlédli celé přízemí – kromě jiného je tu také další tabulka s římskou
číslicí (5), vydejte se do horních pater. Po cestě vzhůru uslyšíte něčí
kroky, spoustu děsivých zvuků a hlas Jamese Wolfa. Vystoupejte až do třetího
patra, tady se podívejte na zvon, za ním je na stěně další číslice –
6.
Prohlédněte si dveře, je to místnost
pro personál a je zavřená. Koukněte do klíčové dírky. Uvidíte Pollyino
oko. Polly se vás zeptá, jestli jste Benjamin Parker. Z jejího zápisníku
víte, jak se komunikuje s duchy a tak klepněte na levou stranu jednou
(ANO). Na její otázku, jestli jí chcete ublížit, odpovězte dvojím klepnutím
na pravou stranu (NE). Jestli na otázky odpovíte správně, Polly vám pode
dveřmi podsune mapu majáku. Je na ní v místě, kde se podle plánku
nachází promítací místnost nakreslen nějaký předmět. Vypadá stejně
jako ten, který má Polly na očích. Že by to byl ten záhadný přístroj od
Hadden Industries? Za chvíli se půjdeme podívat, ale teď vylezte po žebříku
do místnosti, kde kdysi bývala světla majáku.
Uprostřed místnosti je figurína
strážce majáku. Něco zajímavého si prohlíží dalekohledem, podívejte se
také, uvidíte další tabulku s římskou číslicí – 50. V místnosti
je kromě figuríny ještě malá replika majáku a cosi jako hrací skřínka.
Podívejte se na hrací skřínku, pod sklem je model horní části majáku se
světly a vepředu vidíte tlačítka se značkami, podobnými těm, které jste
po celém majáku nacházeli na destičkách s římskými čísly. Zmáčkněte
tlačítka v pořadí, které určují číslice.
Hrací strojek se rozběhne a
otevře zásuvku. Podívejte se do ní a vezměte si knoflík k rádiu z přednáškové
místnosti. Také tu najdete fotografii rádia. Dobře si prohlédněte nastavení
jednotlivých knoflíků a zapamatujte si je.
Přednášková místnost:
Teď si ještě prohlédněte
celou místnost a pak jděte ven do přednáškové místnosti. Pod lavicemi na
levé straně leží Pollyiny brýle. Abyste je mohli sebrat, musíte si rozsvítit.
Brýle se vám uloží vpravo do inventáře. Fungují tak, že když narazíte
na něco zajímavého, zapnou se a pípnou. Pak je třeba na ně kliknout.
Tím si je nasadíte na oči a uvidíte věci, které jsou lidským očím
normálně skryty.
Ze všeho nejdříve se jděte
podívat na Ralfovo rádio. Nasaďte knoflík na místo a nastavte všechny tři
vypínače do správných poloh podle fotky ze zásuvky. Jakmile to uděláte,
zapípají brýle. Nasaďte si je a dívejte se, co se bude dít. Na displeji rádia
uvidíte nějaká čísla (je dobře si je zapsat) a z éteru uslyšíte
podivné hlasy.
Dokončení:
Jakmile uslyšíte všechno, co jste chtěli nebo potřebovali,
prohlédněte znovu velmi pozorně celou přednáškovou místnost. Najdete několik
fotografií, na kterých pomocí brýlí uvidíte věci, které tam normálně
nejsou. Jedna z nich (obrázek letadla) je branou v čase, která vás
přenese zase do jiné doby. Ať je to kde a kdy chce, zatím tam nepůjdeme.
Nejdřív se jděte podívat zpět do majáku. Je tu několik fotografií a předmětů,
na které budou reagovat vaše nové brýle. Všechny si je prohlédněte, tři
z nich jsou cestou zpět do roku 1912. Kromě toho, že najdete několik
cest domů, párkrát uslyšíte Jamese Wolfa.
Je na vás kam se přenesete, jestli do roku 1912 nebo do
roku 2090, ale dřív než odtud odejdete, jděte se ještě podívat do jeskyně.
V jeskyni přejděte přes
vodu až k trojúhelníkovému vchodu do zadní části a otočte se čelem
vzad. Váš přístroj zapípá a když si ho nasadíte na oči, uvidíte před
sebou ve vodě odraz zeleného znaku. Teď se vraťte k některému z obrazů
a zmizte odtud. Já jsem si vybrala průchod přes obrázek staré kuchyně majáku
a vrátila jsem se do roku 1912.
Maják- rok 1912
Tak, jste zase zpátky v Benjaminově
době.Ovšem nyní jste vybaveni
přístrojem z budoucnosti, tak pomalu projděte celý maják a pozorně
sledujte, na jakých místech budou brýle aktivní. Těch míst bude poměrně
hodně. Ve většině případů uslyšíte hlasy strážců majáku, kteří
se vám budou pokoušet něco sdělit. Naneštěstí jim není skoro rozumět.
Nejdůležitější věcí, kterou si musíte prohlédnout je mapa Cornwalu v prvním
patře. Podívejte se na ni přes brýle a uvidíte písmeno X. Pak si pomocí
brýlí prohlédněte šifrovací knihu v červených deskách, která leží
na skřínce pod mapou. Dostanete další sadu čísel 160 140 090. Teď už máte
dvě. Jedna sada čísel a písmeno Y se vám objevilo na displeji starého rádia
v přednáškové místnosti v roce 2004.
Drakeův přístěnek:
Vystupte po schodišti do posledního patra majáku a
vejděte do Drakeovy místnosti (je trochu otrava, že dveře nezůstanou otevřené
– kombinace 1 2 1 3 2 4 3 4). Otevřete přístěnek a odsuňte šaty na ramínku.
Teď si vzpomeňte, že v jedné z knih v prodejně suvenýrů
bylo napsáno, že kombinací k Drakeovým tajným dveřím je rok
narození jeho dětí. Na zadní straně rodinných fotografií bylo uvedeno,
že Catharině je 24 a Wiliemovi 18 let. Čili data jejich narození jsou roky
1888 a 1894. Když letopočty sečtete, dostanete
číslo 3782. Nastavte ho na mechanismu zámku spolu s písmenem R
a dveře se otevřou. Ocitnete se v tajné místnosti. Prohlédněte si
obrázky. Na jednu z fotografií reagují vaše brýle. Nasaďte si je a
přeneste se zase do jiného času.
Doba bronzová
Tahle lokace je poměrně malá, ale orientace tu není
vůbec snadná. Po přenosu si pečlivě prohlédněte místo, kde jste přistáli.
Rákosí před vámi je jediné spojení s vaší dobou. Odjinud se tady
nepřenesete. Máte to? Fajn, jdeme na průzkum.
Vesnice:
Otočte se a jděte k chýším na druhé straně
mokřiny. Vypadá to tu, jako ve vesnici pravěkých lidí z nějakého
Štorchova románu. A také to tak je. Ocitli jste se na skále Fetch Rock,
ale v době asi dva tisíce let před Kristem a to tu nejspíš byla právě
v plném proudu doba bronzová. Projděte celou vesničku a všechno si
pozorně prohlédněte. Na jednom z kamenných stolů leží mísa s vejci.
Prohlédněte si ji pomocí brýlí. Uvidíte další, tentokrát modrý
kruhový symbol.
Ve vesnici ještě najdete pravěký náhrdelník,
jehož součástí jsou předměty z budoucnosti. Zajímavé, tohle místo v sobě
nějak zvláštně propojuje dávnou minulost, Benjaminovu dobu a také
budoucnost. Jaké je datum v téhle době nemáme podle čeho zjistit,
ale dá se předpokládat, že bude asi také 29. dubna. Nakonec liduprázdná
vesnice, ve které ještě hoří ohniště, tomu nasvědčuje. Je to až
znepokojivě podobné, jako v roce 1912 a těžko říci, jestli v roce
2004 všichni zaměstnanci muzea v majáku skutečně odjeli na pevninu,
tak jak si myslela Polly. Možná na Fetch Rocku nikoho nenašla ze stejných
podivných důvodů, jako Benjamin ve své době. Možná všichni prostě
zmizeli, stejně jako tady nebo v roce 1912. Ale už dost spekulací, pojďme
se podívat dál.
Obřadní kameny:
Projděte vesnicí a dejte se podél mokřiny stále
rovně, až narazíte na kamenný chodník. Po chodníku dojdete k něčemu,
co vypadá jako miniaturní Stonehenge. Prohlédněte si stojící kameny
pomocí vašich úžasných brýlí. Uvidíte další soustavu čísel. Pak se
ještě podívejte na kámen uprostřed vztyčených kamenů. Přestože na něj
brýle nereagují, nasaďte si je. Uprostřed kamene uvidíte písmeno Z. Takže
teď máme tři číselné řady, na třech různých osách. Zatím ještě
pořád nevíte, k čemu vám budou, ale nezapomeňte si i tu poslední důkladně
poznamenat (Z180 110 150).
Teď se vraťte zpět do vesnice a najděte kamenný
stůl, na kterém ležel náhrdelník s klíčem. Odtud pokračujte dopředu
a po dvou krocích se dejte vlevo. Dostanete se mezi skály. Tady zase dávejte
pozor. Jedna cesta vede do nitra skal, je slepá a na jejím konci narazíte
na prohlubeň v kameni, která je naplněná vodou. Podívejte se nahoru,
na skále leží malá kamenná mohyla a na ní další disketa. To už je
teda fakt zvláštní.
Jeskyně:
Vraťte se zpět mezi skály a dejte se dalším možným
směrem. Měli byste narazit na vchod do jeskyně. Tady už ovšem budete jako
doma. Jeskyně je rozdělena chodbami na dvě části. V jedné části
jsou uloženy různé obřadní misky a mísy. Na jednu z misek reagují brýle,
nasaďte si je a pečlivě poslouchejte, co vám budou duchové šeptat. Není
to nic povzbudivého, že? Fakt, že smrt je všude, si tedy mohli nechat pro
sebe.
Otočte se a vraťte se do centrální chodby. Jděte
se podívat do druhé jeskyně. A pozor. Tady leží zajímavá věcička. Vypadá
trochu jako nějaká sonda. Nemůže to být ten kovový barel, který viděli
Benjamin i Drake ve svých snech? Ale kde se tady vzala, kdo ji sem poslal a proč?
To jsou otázky, na které stále neznáme odpověď. Klikněte na sondu. Vrchní
obal se otevře a objeví se obrazovka, na které se zjevně mají zadat nějaká
data. Souřadnice bychom asi měli. Vzpomeňte máme tři sady čísel na ose X,
Y a Z. Ovšem o datu se zatím můžeme jen dohadovat a čas neznáme vůbec. V dolní
části obrazovky jsou podobné symboly jako jste v průběhu putování našli,
ale máte jen dva a tady vidíte, že je třeba zadat čtyři. Tak sondu zavřete
a vraťte se na místo v rákosí, ze kterého se přeneste zpět na maják
v roce 1912.
Maják – rok 1912
Tak, vrátili jste se do majáku v roce 1912. Teď
je třeba najít třetí a čtvrtý symbol. Třetí symbol najdete v nejvyšší
místnosti majáku v téhle době. Vylezte až nahoru a postavte se zády k panelu
s pákami. Před sebou vidíte hlavní světlomet. V jednom okamžiku
je možné na světlomet použít brýle. Jakmile to uděláte, objeví se další
symbol. Je žlutý. Takže teď už máte tři symboly (zelený, modrý a žlutý).
Nepřipomínají vám ty barvy něco? Ano, na jednom z náčrtků v Drakeově
místnosti byly namalované čtyři takto barevné terče. Pokud je úvaha správná,
chybí nám ještě fialový symbol, a tak nastal čas přenést se zase do jiného
času.
Do roku 2090 se můžete dostat dvěma způsoby. Buď
se vrátíte do roku 2004 a přenesete se pomocí obrázku letadla v přednáškové
místnosti, nebo zvolíte složitější cestu a k přenosu použijete stěnu
v kotelně. Kdo chce jít se mnou a prohlédnout si technické zázemí
Deosu, nechť mne následuje.
Sejděte až dolů do kotelny a vejděte do výklenku
za kotlem. Použijte lucernu a pak brýle na cihlovou stěnu před sebou. Pokud
se vše podařilo, jsou z místnosti bývalé kotelny jen ruiny zaplavené
vodou a vy jste v roce 2090.
D.E.O.S. 2090
Cesta podzemím:
Podívejte se kolem sebe, do celého prostoru bývalé
kotelny prosakuje voda a některé průchody jsou zavalené sutí. Jít se tu dá
jen tam, kde kdysi bývalo skladiště uhlí a nebo se můžete vrátit zpět do
své doby.
Přebroďte vodu a vstupte do zříceného skladiště.
V Benjaminově době tady bývaly schody vedoucí do majáku. Teď tu není
nic než hromada kamení. Projděte podloubím do místnosti, která bývala
skladem na sudy a najděte průchod skrz temnotu. Při pátrání po průchodu
pozorně poslouchejte zvuky kolem sebe, vypadá to, jako by volaly nějaké děti.
V tomhle místě bohužel není možné použít lucernu, takže se musíte
řídit jen kurzorovou šipku a vlastním orientačním smyslem. V jednom místě
narazíte na otvor ve zdi. Prolezte na druhou stranu do osvětlené chodby. Na
zemi vidíte, krabici s detonátory a výbušninou, takže díra ve zdi je
zřejmě umělého původu. Někdo se opravdu nutně potřeboval dostat ven.
Výtahová šachta a odmořovací prostor:
Rozhlédněte se kolem sebe. Na jedné straně chodby
vidíte dveře se dvěma zářivkami. Projděte jimi, prohlédněte si výtahová
lana a najděte žebřík. Slezte dolů do výtahové šachty. Po cestě uslyšíte
kolem sebe spoustu různých tajemných zvuků. Pod sebou vidíte kabinu výtahu,
seskočte na ni a poohlédněte se kolem. Vidíte krabici s nářadím,
identifikační kartu, ze které se dozvíte, že ji tu ztratil kdosi jménem
Magnus Griel, a že se nacházíte na místě zvaném D.E.O.S. Otevřete krabici
s nářadím a vezměte si věc, která vypadá jako elektrický šroubovák.
Najděte otvor ve střeše výtahu a spusťte se do
kabiny. Projděte do červeně osvětlené chodby a dveřmi do vlastního
prostoru Deosu. Po pravé straně v první místnosti najdete další
identifikační kartu. Tentokrát ji ztratila žena – Marie Ortegová. Vedle
karty leží malý osobní počítač. Přečtěte si záznamy v něm uložené.
Mimo jiné se dozvíte, že jste v roce 2090 a že v poslední tobě
se tu dějí velmi podivné věci.
Projděte dveřmi s číslem jedna do další místnosti.
Jakmile uděláte první krok za dveřmi, spustí se odmořovací zařízení umístěné
na stropě. Počkejte, až vás protichemická látka důkladně opláchne a důkladně
prozkoumejte místnost. Když vejdete mezi sloupy po straně místnosti,
pohasnou všechna světla kolem. Pak projděte dveřmi číslo dva. Za nimi
najdete prostor, který vypadá jako nějaký sklad roztodivných přístrojů.
Nejzajímavější jsou tu okna. Vypadá to, že jsme hluboko pod hladinou oceánu.
Přestože tomu napovídal výtah vedoucí kamsi do nitra skály Fetch Rock, musím
se přiznat, že jsem byla dost překvapená.
Ventilace a skladiště:
Dveře na druhé straně místnosti nejdou otevřít,
tak se budeme muset podívat po nějakém jiném způsobu, jak se dostat dovnitř.
Vraťte se kousek zpět. Na levé straně u podlahy je žlutá mřížka od
klimatizace. Použijte na ni nalezený šroubovák. A hele, on je to příruční
laser. Nevadí, stejně se výborně hodil. Prolezte mřížkou a použijte
lucernu. Lezte kupředu a na rozcestí se dejte doleva a pak stále dopředu,
dokud nenarazíte na další ventilační mřížku. Tahle je červená a otevřená.
Je vidět, že Magnus fakt hodně pospíchal. Prolezte mřížkou do místnosti.
Je to něco jako skladiště. Můžete se tady porozhlédnout, ale kromě zeleného
přístroje ve výklenku, tady nenajdete nic zajímavého. S přístrojem
si momentálně moc nepohrajete, protože neznáte potřebnou číselnou
kombinaci, tak se nezdržujte a projděte do prostoru stanice dveřmi s červenými
zářivkami.
Ošetřovna:
Postupte o jeden krok dopředu a rozhlédněte se.
Vidíte, že stojíte na křižovatce chodeb. Vlevo je krátká chodbička a dveře
do další chodby. Na konci chodby jsou další dveře, ale tyhle jsou zamčené.
Vpravo je chodba s mnoha dveřmi po obou stranách. Jedny dveře jsou i na
konci chodby, ty vedou do kuchyně. No, a když půjdete rovně, dostanete se na
ošetřovnu.
Na ošetřovnu půjdeme nejdříve. Projděte dveřmi
a pokračujte modře osvětlenou chodbou. Po pár krocích budete mít po pravé
ruce lůžko zakryté záclonou. Odhrňte záclonu, použijte brýle a zapište
si datum a čas, který vám přístroj ukáže (00:05 20/04/90). Pak si ještě
pečlivě celou místnost prohlédněte. Nejvíce zajímavé jsou tu rentgenové
snímky. Když se podíváte důkladněji, uvidíte na dvou z nich něco,
co na snímku lidské hlavy a páteře rozhodně nemá co dělat. Jak se na
rentgeny dostal pentagram, je naprostá záhada. Nyní se vraťte na křižovatku
a postavte se zády ke dveřím do skladu.
Otočte se vlevo a prohlédněte si fotografie na stěnách.
Jsou na nich sondy, které D.E.O.S. v průběhu let postavil a vyslal do
hlubin vesmíru. A hele, jedna z nich se jmenuje Malakai a vypadá přesně
jako ta, kterou jste našli v jeskyni v době bronzové. Fotografie je
přečmáraná, pročpak se někdo tak zlobil? Nebo že by to byl trapný pokus
o utajení?
Kuchyň:
Vejděte do dveří na konci dlouhé chodby. Ocitnete
se v kuchyni, za jejíž zařízení by se nemusela stydět ani Prima vařečka.
Vypadá to, že tady byl nějaký mejdan. Kdosi jménem Ivan měl narozeniny.
Musela to být parádní oslava. Stopy po ní jsou vidět všude kolem, nikdo se
neobtěžoval s úklidem. Nebo možná uklidit nestihli. Vypadá to, že stejně
jako v ostatních případech obyvatelé stanice zmizeli úplně náhle. Na
stole je ještě nalitá polévka, a jedna její porce dokonce zůstala v mikrovlnce.
Na jednom z kuchyňských pultů stojí
pohlednice. Je na ní stejné letadlo jako na fotografii v přednáškové
místnosti v roce 2004. Také funguje stejně. Zatím se ale nepřenášejte.
Prohlédněte si všechno, co můžete a všimněte si, že na jeden z povalujících
se hrnečků můžete použít nějaký nástroj z inventáře. Zatím ovšem
ten správný nemáte, tak pojďme dál.
Prostory pro posádku:
Je třeba prozkoumat kabiny jednotlivých členů posádky
stanice. U každých dveří je fotografie jejího obyvatele a tlačítko pro
vstup. Do některých dveří vstoupit nemůžete. Jak je vidět, Magnus Griel
tu někoho pořádně naštval, protože ho z posádky vyhodili a jeho dveře
jsou zamčené. Další dveře, které nejdou otevřít jsou dveře od kajuty
Marie Ortegové. To je ta žena, jejíž identifikační kartu jste našli v odmořovacím
centru. Do ostatních místností se podívat můžete. Po cestě si nezapomeňte
přečíst světelnou tabuli, která vám odhalí historii Deosu.
Mitsuyo Taku:
Vejděte dovnitř a prohlédněte si celou místnost.
Zvlášť důležitý je kapesní počítač, který leží na posteli. Zápisy
v něm mají formu deníku a dozvíte se z nich o podezření, která
Mytsuyo má v poslední době. Myslí si, že se jí někdo vloupal do
kajuty a hrabal se v jejích věcech. Z jejích zápisků také zjistíte,
že na stanici se nachází přístroj ke snímání a přenosu otisků prstů.
Je uschovaný ve skladu, v tom podivném přístroji, ke kterému jsme neměli
kombinaci. S neopatrností vlastní všem adventurním postavám, sdělila
Mytsuyo potřebnou kombinaci svému deníku, takže víme, že čísla jsou:
391865. Položte deník a z krabičky na posteli si vezměte průhlednou fólii.
Ivan Krozt:
Tak tady bydlí oslavenec. Všude jsou tu dárečky a
zdá se, že tajemné události mu ani nedovolily je všechny rozbalit. Prohlédněte
si místnost a přečtěte přáníčka. Vypadá to, že hlavním dárkem byl
robot. Pod časopisy na posteli je k němu dálkové ovládání. Jenže
zase neznáme správnou kombinaci barevných tlačítek, takže robotek se ani
nehne.
Corbin Hart
V téhle kajutě najdete nejpodivnější věci.
Na posteli leží kresby, které malovaly Hartovy děti. Prohlédněte si je. Je
na nich maják na Fetch Rocku, tak jak vypadal v roce 1912 a na jednom obrázku
dokonce nakreslily Benjamina Parkera. Kresba je neumělá, ale podoba je
nezpochybnitelná. Ty kresby jsou velmi znepokojivé.
Trochu světla do téhle neprůhledné záhady vnesou
poznámky uložené v krabici na posteli.
Tajné poznámky ředitele projektu
Papír. Dá se tomu vůbec uvěřit? Na konci 21. století
používám papír a pero. Mám k tomu samozřejmě důvod. Už nikomu z posádky
nevěřím a potřebuji své poznámky udržet v tajnosti. Je hrozné, že
to říkám, ale teď už se mohu spolehnout jen na své vlastní instinkty.
Staly se divné věci od té doby, co jsme ztratili Malakaie. Někteří, včetně
Tracey Heathové, činí za tu ztrátu odpovědného mne osobně. Přestože slyšeli
záznam ze startu a mají k dispozici i přepis hovoru mezi mnou a počítačem,
myslí si, že mé pokyny nebyly dost jasné a mé reakce dost rychlé. Když je
to tak, nemohu toho mnoho dělat. Nakonec jsem ředitel celého projektu, jako
jediný mám přístup k hlavnímu ovládacímu panelu a jako jediný mám
klíč od řídící místnosti. Místnost je zamčená a klíč je ukryt na
bezpečném místě. Až do konce vyšetřování nenechám nikoho vstoupit a
manipulovat s daty. Nehodlám být za tuhle situaci zodpovědný.
Chápu,
že vedení firmy Hadden Industries zuří, kdo by také měl radost ze ztráty
hardware v ceně 10 milionů liber. Ale nejspíš je v tom ještě něco
jiného, počítač před ztrátou kontaktu projevoval příliš velkou dávku
samostatnosti. Proč se vypnuly bezpečnostní systémy? Co se stalo? Co byla ta
neznámá věc, se kterou se Malakai potkal? Tolik otázek a žádné odpovědi.
Cítím se mizerně! Za ty měsíce, kdy jsem toho malého programoval, trénoval
a učil samostatně se rozhodovat, jsem k němu přilnul skoro jako k živé
bytosti. Teď mne ve snech pronásleduje utkvělá představa, že je uvězněný
v nějakém stísněném prostoru, bez energie a možná mrtvý
……………….
Myslím, že mé
zaujetí sondou vyplývá z mého bezpečnostního prověření. Já jsem
jediný, kdo zná správnou startovací sekvenci, kromě Malakaie samotného,
samozřejmě. Takže pokud došlo k nějakému špatnému prostorovému
skoku, je software naprogramovaný tak, aby vyrobil energii potřebnou pro návrat
skoro z čehokoliv. Ale jak o tom čím dál víc přemýšlím, začíná
být jasné, že systém selhal a Malakai se nemůže vrátit.
Ztratil
se nám ze snímacího zařízení téměř okamžitě po startu. Možná bych měl
zničit všechny kódy, vypadá to, že teď už nám k ničemu nebudou.
Sbohem Malakai, omlouvám se, zřejmě jsem selhal.
Mitsuyo má nějaké podezření. Slyšel jsem ji mluvit
s Marií o xi-paprscích. Na co je u všech všudy potřebuje? Je dost
chytrá, aby si dala věci dohromady? Ještě větším problémem začíná být
Magnus (jako bych neměl dost starostí). Magnus je v poslední době
opravdu divný. Myslím, že to začalo při práci na opravě toho výtahu. Dřív
to byl veselý a optimistický člověk, teď se chová jako případ pro
psychiatra.
Sice
jsem poslal spěšnou zprávu na ústředí, ale než přijdou instrukce, od jejího
veličenstva Heath, může být pozdě.
Nesnáším
to tady. Nesnáším, když musím být tady dole. Když tu byl Malakai, dala se
ta samota a odloučení v hlubinách snést. Ale teď……..
Dnes večer
bude oslava Ivanových narozenin. Nechce se mi tam. Budu se snažit dostat se ze
společenské místnosti co nejdřív. Umím si představit lepší věci, které
se dají dělat. Nemám tyhle oslavy rád. A navíc, jestli se tam něco špatného
stane, nechci toho být součástí.
|
Než z místnosti odejdete, poslechněte si vzkaz v MP3
přehrávači a otočte model plachetnice ve vitríně. Na spodní straně
modelu je připevněn klíč (vypadá stejně jako ten na pravěkém náhrdelníku),
vezměte si ho.
Sklad a řídící místnost:
Jděte k zamčeným dveřím na konci krátké
chodby. Na zdi vpravo je zámek, vložte do něj klíč. Dveře se otevřou. Místnost
před vámi je tmavá a jedinou zajímavou věcí v ní je monitor počítače.
Všimněte si, že na monitoru je stejná barevná změť světel, jako byla na
stěně jeskyně v roce 1912 (váš první přesun v čase). Nic víc
tu není ani k vidění ani k odnesení. Vraťte se na chodbu a projděte
až na její konec. Otevřete dveře do skladu a přistupte k přístroji
ve výklenku. Na klávesnici navolte číselnou kombinaci z deníku Mitsuyo
(391865). Z přístroje vypadne malá zářivka. Možná jsou to ty
paprsky, o kterých byla zmínka v deníku. Tak, teď ještě vědět, jak
získat ten správný otisk prstu.
Vzpomínáte na ten hrnek v kuchyni? Běžte na něj
zářivku vyzkoušet. Zdá se, že to funguje, že jo? Pod světlem vidíte na
hrnku krásný otisk prstu. Sice nevím, jak vím, že tohle je ten správný
otisk, ale sejměte ho pomocí fólie, kterou máte v inventáři a vraťte
se do kajuty Mitsuyo Taku.
Kajuta Mitsuyo:
Vložte fólii s otiskem do snímacího zařízení
vlevo na stole. Použijte šipky po straně a přístroj vám po chvíli ukáže,
že otisk prstu patří Magnusovi. To je ten chlapík, co udělal díru do zdi,
vyhodili ho z posádky a on sám nakonec skončil jako průsvitná bytost na ošetřovně.
Z přístroje uslyšíte zase hlas Malakaie. Mluví o Drakeovi, Magnusovi,
Marii a nakonec i o vás Benjaminu Parkerovi. Teda ten, kdo Malakaie
naprogramoval, nebyl zrovna příjemný chlapík.
Fetch Rock 2004
Teď se musíte vrátit do roku 2004, protože v přednáškové
místnosti je jediný počítač, ve kterém si můžete přečíst vaší
druhou disketu nalezenou v době bronzové. Přeneste se pomocí fotografie
letadla na kuchyňském pultě.
V přednáškové místnosti zasuňte druhou
disketu do počítače a prohlédněte si obrázky. Na jednom je narozeninový
robot a na druhém barevné čtverečky. Růžový čtvereček je v rámečku.
Zapamatujte si barvy čtverečků které následují (zelená, červená, modrá
a oranžová) a vraťte se pomocí fotografie do roku 2090.
D.E.O.S.
Z kuchyně pospíchejte do Ivanovy kajuty. Použijte
na robota dálkové ovládání a zmáčkněte tlačítka v pořadí: růžové,
zelené, červené, modré a oranžové. Robot ožije a na protější stěnu
promítne poslední symbol, který potřebujete pro Malakaie. Teď už máte všechny
potřebné údaje, abyste mohli sondu přeprogramovat a poslat ji zpět tam, kam
patří. Musíte se k ní jen dostat. Vraťte se stejnou cestou, kterou
jste sem přišli. Projděte až do zatopené kotelny majáku a přes cihlovou
zeď se přeneste do roku 1912.
Pak vylezte do posledního patra majáku, vejděte do
Drakeova pokoje (12132434), otevřete přístěnek (R3782), odhrňte šaty
a přes fotku rákosí se přeneste do pravěké vesnice.
Doba bronzová – dokončení
Najděte cestu do jeskyně a přistupte k sondě.
Otevřete kryt a na obrazovce nastavte všechny hodnoty, které jste na svých
cestách našli.
Do první řádky zadejte čas a datum nalezené na
posteli v Deosu: 00:05 20/04/90. Na osu X přijde číselná kombinace z roku
1912: 160 140 090. Na osu Y zadejte čísla, která jste objevili na modelu rádia
v přednáškové místnosti roku 2004: 120 180 020 a konečně na ose Z je
třeba nastavit čísla ze stojících kamenů: 180 110 150.
Teď ještě najít správné barvy a tvary symbolů.
Udělejte to. Správné pořadí vidíte na obrázku.
No a teď zmáčkněte zelenou šipku a už se jen podívejte
na outro a poslechněte si, co všechno vám Malakai poví.
" Parker není žádný démon, mé informace
byly chybné, Parker je můj zachránce. Muž, který kreslí mapy, je tvoje jméno.
Ty jsi muž, který mi vrátil svobodu. Já se mohu nyní vrátit do svého času,
opustím toto místo a už se nikdy nevrátím. Konečně, moje doba na mne volá
a já se brzy setkám se svým přítelem. Moje minulé skutky budou odpuštěny
a všechny škody napraveny. Nikdo už kvůli mně nebude trpět. Vy všichni
společně jste mne zachránili a ty Parkere jsi jim vrátil jejich čas. Všechen
čas světa je zase váš…………….“
Díky
za všechno, Jonathan!
Jak to vypadá, tak
se vám podařilo tuhle zlomyslnou sondu poslat zpět do jejího času,
do doby předtím, než se Magnus zbláznil a všechno se pokazilo. Doufejme, že
i ve všech ostatních časových obdobích se věci vrátí k normálu a
Benjamin Parker prožije svůj další život ve své době a nakreslí ještě
spoustu nádherných map.
Návod je napsán pro stránky Abeceda
her.
|