Abecedaher.cz - Homepage
[Seznam her]     [Návody]   [Cheaty]   [Trainery]   [Češtiny]   [Wallpapery]   [Screenshoty]   [Obaly]   [Zákysník]       [Kupte si hru]

Vyhledávání
Abeceda návodů
0-9 A B C D E F G H Ch I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z
[Vyhledat]
· Redakce
nastavit jako homepage
přidat k oblíbeným

· Novinky emailem
· Online hry
· Free Hry
· Bazar
· Autoři návodů
· Autoři češtin
· Výrobci her
· Distributoři her

· Soutěž
· Anketa
· Programy ke stažení
· Užitečné informace
· Co pořebujete sehnat?










Návod - Dark Fall 2: Lights Out

Další informace o hře:   Zobrazení celkem: 12723
Zobrazení tento měsíc: 2955
Dark Fall 2: Lights Out

Návod: 

Cheat: 

Trainer: 

Čeština: 

Wallpaper: 

Screenshot: 

Obal: 

Zákys: 

ANO  

NE  

ANO  

NE  
ANO  

ANO  

ANO  

Vložit  

Oficiální stránka hry:
www.xxvproductions.co.uk/darkfall2

Výrobce: 
XXv Productions

Distributor: 
Adventure Company
Koupit hru     Vyhledat na internetu
Popis hry:
Dark Fall II: Lights Out je hororová first person adventure od nezávislého týmu XXv Produciton, který má svém kontě velmi kvalitní, ale bohužel krátkou adventure Dark Fall. Příběh se odehrává v roce 1912. Kartograf Parker přijíždí do malého města Trewarthan, aby zde zmapoval dosud nepopsaná skaliska, která už společně s tajemným majákem zapříčinila smrt mnoha lidí. Hned po příjezdu však Parkerovi dojde, že zde jaksi není vítán, že se jej někdo, nebo něco pokouší zabít. Riskujíc svůj vlastní život se tedy pustí do vyšetřování oné záhady. *Arduška*


Autor: Vlaďka Štolfová , ( Abeceda her )
Návod:

[Stáhnout RAR návod]      [Verze pro tisk]
XXX - Abeceda her - vše co potřebujete pro hry

Dark Fall 2: Lights Out

V téhle hře jste mladý kartograf Benjamin Parker, kterého Královská akademie vyslala zmapovat část Cornwellského pobřeží kolem malého rybářského městečka Trewarthan.

Poznámka:

Hra DF2 stojí a padá s velmi povedeným hororovým příběhem a části tohoto příběhu jsou hráči postupně odhalovány pomocí různých deníků, dopisů a dokumentů, které budete na své cestě za tajemstvími majáku nacházet. Aby si mohli příběh hry vychutnat i ti z vás, kteří nevládnou dokonalou angličtinou, přeložila jsem ty nejdůležitější dokumenty a zařadila je do návodu. Je jen na vás, jestli budete texty v rámečcích číst nebo ne. Příjemnou zábavu.

Trewarthan – rok 1912

Jako Benjamin Parker se náhle probudíte ze sna, který se zdá býti spíš noční můrou. Vypadá to, že vás vzbudilo bušení na dveře, ale když je otevřete, nikdo za nimi není. Vidíte tichou noční uličku malého přístavního městečka. Vraťte se dovnitř a pořádně prozkoumejte celou místnost.

Mrkněte se na pracovní stůl. Leží tu mapa Cornwallu a potřeby ke kreslení. Vedle postele je krabice a v ní má Parker všechny své mapy. Nejdůležitější věcí v chatě je Parkerův deník, který je třeba pročíst, abyste se dozvěděli, co se vlastně děje a proč jste se ocitli zrovna ve městě Trewarthanu. Deník leží na posteli.

Parkerův deník – 1. část

28. dubna

Dnešní cesta byla poklidná a jednotvárná. Začal jsem postrádat vůni, pohodu a klid svého rodného kraje. Cornwallská krajina je tvrdá, rozeklaná a ponurá. Kartografovi ten drsný kraj neskýtá mnoho materiálu k zajímavé práci.
Domů se vrátím, jakmile tu dokončím svůj úkol. Doufám, že to bude hodně brzy. Nejhorší je, že tohle není práce, kterou bych si přál, je to jen určitý druh trestu. Akademie mne trestá za moje netradiční názory a sny. Cítím, že za tím vším je můj otec.
Tato část pobřeží byla zmapována velmi podrobně. Není tu nic, co bych snad ještě mohl objevit. Tak proč mne sem poslali, abych tu marnil čas???
Jsem přece kvalifikovaný kartograf Královské akademie, tak proč mám plýtvat talentem a znalostmi na tak zbytečném úkolu. Během cesty jsem si prohlížel mapy oblasti a velmi podrobně jsem je zkoumal. Také jsem si všímal krajiny, i když z okna jedoucího vlaku toho není zrovna mnoho vidět. Ale obrázek o jednotlivých ostrůvcích a linii pobřeží jsem si udělal. Pro mne tu není nic zvlášť zajímavého. Pořád zůstává otázka, kdo a proč mne poslal na toto bohem zapomenuté místo.
Do Plymouthu jsem dorazil až za tmy. Na nádraží mne čekalo překvapení jménem Spirey. Musím říci, že jsem rozhodně neočekával fanfáry na přivítanou, ale cestovat po městě na káře, kterou se vozí ryby, bylo přeci jen poněkud proti mému vkusu. Džentlmen by neměl cestovat takovým způsobem. Nemohu se zbavit dojmu, že to byla další schválnost určená k mému ponížení, přesto jsem své rozhořčení skryl a s úsměvem nastoupil na to páchnoucí vozidlo. Uvidíme zítra, až se setkám s mužem, jehož vinou jsem vlastně tady. Jak jen se jmenoval? Snad tu na mne bude čekat alespoň jeho vzkaz.
Ahh, ano, už si vzpomínám Mr. Robert Demarien. Je to místní doktor a velice vážená osoba v této části světa. Tohle jsem se dozvěděl od Spireye, svého společníka, který mne vyzvedl na nádraží. Pan Spirey nebyl zrovna mluvka, takže informací bylo opravdu poskrovnu, ale pár důležitých věcí jsem se přeci jen dozvěděl.
Než půjdu spát, musím se ještě trochu projít kolem přístavní zdi, abych poněkud uklidnil zjitřenou mysl. Ale, zajímavá věc. Jakési světlo bliká ve tmě! Stál jsem na přístavní zdi a pozoroval moře. A pak jsem to najednou uviděl. Pravidelně se opakující paprsek světla prořezával tmu a mlhu. Maják! To musí být rozhodně maják. Jenže to není možné! Proč? Dobře, můj příteli, vysvětlím ti to – na žádné známé mapě tohoto pobřeží není zakreslený maják. Na žádné z nich a prohlédl jsem je všechny, které jsem měl k dispozici. Ha! Jak to teď vypadá, nakonec možná má práce tady nebude tak otravná, bezcenná a zbytečná. Musím se na maják zítra zeptat místních lidí a Dr. Demariena.
Prostudovat dostupné materiály a vybalit vybavení mi netrvalo nijak dlouho. Chata, ve které mne ubytovali není zrovna přepychová, ale pro můj zdejší, jak doufám, krátký pobyt vyhovuje dostatečně. Jen doufám, že střecha zůstane na svém místě po celou dobu. Ta totiž vypadá obzvlášť nedůvěryhodně. Na posteli v chatě na mne čekal vzkaz od Dr. Demariona. Mám se s ním sejít ráno u Johna na snídani. To by mohlo být velmi zajímavé setkání. Ale teď už musím jít spát, jsem po cestě přeci jen trochu vyčerpaný.
Pleskání vln o přístavní zeď mne uspí velmi rychle.

Parkerův deník – 2. část

29. dubna

Ze spánku mne vytrhl křik racků. Vzpomínám si, zase se mi vrátil ten zvláštní sen. Tentokrát jsem viděl víc a snad viděné mohlo být i poučné, ale racci, ta okřídlená havěť, přerušili můj sen a já se nedozvěděl, co za zvláštní vesmírné divadlo, jsem to vlastně viděl. Nejsem žádný astronom, takže jsem mnoho souhvězdí nepoznal. A co to bylo za zvláštní úkaz, kterého jsem byl svědkem? Jako kdyby vybuchla hvězda, kometa nebo v atmosféře shořel meteor. Na obloze se objevila obrovská ohnivá koule. Vlastně ono to nemělo tvar koule, bylo to protáhlé, skoro jako sud nebo kovový barel. Řekl jsem si: „K čertu, co to může být? A co dělá něco takového v mém snu?“ To je otázka pro budoucnost. Jednou se to snad dozvím.
Vzpomínám, že jsem viděl ještě něco jiného. Maják. Možná sen vyvolala únava z cesty spolu se záhadným světlem v mlze, které jsem pozoroval včerejšího večera. Jenže je tu pořád ten malý detail, že na žádné mapě není nakreslený maják. Dokonce ani mé knihy a dokumenty se nezmiňují o existenci majáku na tomto pobřeží. To je skutečně zvláštní a záhadné.
Za oknem téměř svítá a spánek už ke mně zřejmě nepřijde, zdá se, že bych se měl obléknout a pomalu se připravit na setkání s doktorem Demarionem. Očekává mne na snídani už za tři hodiny, ale přeci jen ještě zbývá trochu času na zakreslení toho, co jsem včera večer vlastně viděl.
Začnu své pátrání na přední straně přístavu, zdá se, že bude slunný a příjemný jarní den. Ptáci zpívají a moře je klidné. Ve světle nového dne, vypadá městečko Trewatrhan mnohem lépe než v noci.Ukážu svému novému zaměstnavateli, že beru práci mi svěřenou vážně a ještě před snídaní rozložím na pobřeží své přístroje.
……….zapadá slunce a já mám přeci jen trochu více informací než dnes ráno. Mé setkání s Dr. Demarienem proběhlo v poklidu. Je to muž vysoké inteligence, který miluje šachy a kvalitní jemnou brandy. Kromě toho, že je místní doktor, je také spisovatel a vědec. Čas od času publikuje ve vědeckých časopisech. Přímo mne nakazil svým nadšeným líčením zvláštností místní fauny a flory. Byl jsem jeho vyprávěním úplně fascinován.
Když jsem ovšem zavedl řeč na maják a na záhadná zmizení obyvatel městečka, o kterých mi vyprávěli, přelétly mu přes obličej špatně skrývané chmury. Jako kdyby právě tímto způsobem doktor ztratil někoho hodně blízkého.
Nakonec se vymluvil na ozývající se žaludeční vřed, který ze spánku probudila brandy. Nevěřil jsem mu ani slovo a také jsem mu to dal jasně najevo. Doktor se prudce postavil a rozlil svou brandy mezi šachové figury. Pak se beze slova otočil a rázoval k východu, jako kdyby už se mnou nikdy nechtěl mít nic společného.
Nakonec se ve dveřích lokálu přeci jen otočil a řekl: „Zůstaňte u sebe v chatě, vrátím se v noci a promluvíme si.“
Doktorův nečekaný odchod mi dal příležitost k prozkoumání jeho domu. Bylo mi to sice poněkud nepříjemné, ale na celé téhle záležitosti je něco velmi divného. Možná se mi podaří zjistit, co Demarion tají. V domě jsem našel spoustu různých poznámek a soukromé korespondence roztroušené všude po domě. Zdálo se mi podivné, že tolik soukromých záznamů leží jen tak volně. Ovšem lhal bych, kdybych nepřiznal, že jsem prošmejdil i všechny zásuvky v kuchyni.
Je fascinující, jaká tajemství tento džentlmen skrývá. V každém případě, musím říci, že moje podezření se ukázalo jako nepodložené. Zdá se, že jde jen o poctivou práci, kterou je třeba zde udělat. Existující mapa tohoto pobřeží je velmi nepřesná a pro lodě nebezpečná. Nejsou tu zakresleny Whipsidské mělčiny a to je velká chyba. Přestože je zdejší pobřeží převážně tvořené směsí bahna a písku, který je díky působení přílivu a odlivu neustále v pohybu a není možné je zakreslit do map úplně přesně, je tu pro mne spousta práce. Ale teď už je čas jít spát. Doufám, že se dočkám pokračování mého včerejšího snu.
Ale ještě před tím, než se uložím ke spánku, musím se zmínit ještě o jedné zvláštní věci. Doktor Demarion má doma sbírku kamení, lastur, mušlí a dalších naplavených zbytků. Zdá se, že některé z těchto nálezů doktor podrobně studuje. A o jednom takovém kusu kamene bych se chtěl zmínit. Byl umístěný pod lupou a když jsem si ho prohlédl zblízka, zdálo se, že září. Nebylo to ovšem přirozené světélkování. Z toho kamene vyzařovalo umělé světlo. Nevím, jak vím, že světlo je umělé, možná to má nějakou souvislost s mým snem. Něco není v Trewarthanu v pořádku…………..

Jak jste si jistě všimli, na jednom místě v deníku se objeví dva obrázky ptáků. Pokud na některý z nich kliknete, přenesete se do domku Dr. Demariona. Podívejte se pořádně všude kolem. Otevřete spodní dvířka příborníku a prohlédněte si přístroj, který je uvnitř. Je to jakýsi projektor a když ho zprovozníte, vidíte spoustu fotek městečka a jeho obyvatel. V kuchyni se ještě podívejte na zásoby potravin. Je na nich připíchnutý vzkaz od doktorovy hospodyně.

Připíchnuto na bedně se zeleninou v doktorově kuchyni

Pane Dermarione,

Podle vašich instrukcí jsem připravila zásoby na týden. Věřím, že váš host dorazí v pořádku a bude mu chutnat večeře, kterou jsem nachystala. Vrátím se asi za čtyři hodiny, abych něco malého upekla a uvařila večeři. Předpokládám, že dnes budete večeřet ve dvou, a tak jsem od Jonese Butchese koupila kus slaniny a pěknou tučnou kachničku.
Doufám, že váš host není jeden z těch vegetariánů, ale pokud by tomu tak bylo a on měl nějaké speciální přání, potřebovala bych to vědět včas.

Agnew

P.S. Musím Vám také děkovat za milá slova, kterými jste potěšil mladou Beatrici. Ona měla hrozné starosti o svého Jamese, který je zavřený na tom strašném majáku. Věřím, že jí Váš rozhovor uklidnil. Ještě jednou děkuji.

Dále je potřeba se podívat do spíže a otevřít krabici schovanou za lahvemi s doktorovou oblíbenou brandy. V krabici je Demarionův zápisník. Přečtěte si pozorně jeho poznámky a vezměte si disketu přilepenou k poslední stránce.

Poznámky nalezené ve spíži v doktorově kuchyni

Rybáři jsou klevetiví, jako staré drbny. Žvaní o všem, co jim přijde na mysl. Je to jejich druhá přirozenost. A teď se nejvíce hovoří o ostrově. To ale není vůbec dobře. Musím učinit přítrž všem těm divokým spekulacím. Blázni, nevědí nic o událostech, k nimž tu dochází.
Můj poslední nález je velmi zvláštní. Je to čtvercová karta, vyrobená z podivného materiálu. Nikdy jsem nic takového neviděl. Dá se ohýbat a při tom se nezlomí. Připomíná mi hmotu, která se vyrábí z mízy jednoho stromu, ale nikdy jsem neviděl, aby výsledná hmota byla tak hladká a černá. Uprostřed karty je na jedné straně malý kovový disk. Diskem je možné otáčet, když do něj vložíte minci. Na přední straně karty jsou napsána slova „Hadden Industries“. Je zvláštní, že jsem název firmy nenašel v obchodním rejstříku. O Hadden Industries tady není ani zmínka. Až se příště dostanu do Londýna, podrobně prohlédnu archívy. Je třeba firmu najít, možná by nám mohli dát nějaké odpovědi na otázky kolem posledních událostí na ostrově.
Objevil jsem otvor v dolní části skály pod majákem. Dá se k němu dostat po žebříku, který vede od majáku na pobřeží. Letošní léto bylo bohaté na prudké bouře a voda odnesla písečné naplaveniny a odkryla vchod do tunelu. Samozřejmě, že mne ovládla zvědavost, ale prozkoumat jsem chodbu nemohl. Jednak jsem sebou neměl žádné světlo a navíc jsem si nepřál, aby mne Drake, Woolf nebo Shaw viděli, jak se tajně plížím po ostrově.
Budu se sem muset vrátit v příznivější dobu a s odpovídajícím vybavením. Věřím, že tunel vede do nitra hory, jen doufám, že nebude po několika málo metrech zavalený. Pak bych nedostal odpovědi na své otázky. Věřím totiž, že jsem na správné cestě.
Vrátil jsem se k tunelu s kamerou a lucernou. Ale když jsem vytahoval kameru z tašky, abych vyfotil skalní rozsedlinu, zakopl jsem, upustil lucernu a světlo na okamžik ozářilo jeskyni na konci tunelu. Pak lucerna zhasla, a v tu chvíli jsem to uslyšel – něco jako tep. Jako kdyby ve skále pulsovalo nějaké ďábelské srdce. Zatímco jsem stál v té hrůzostrašné temnotě, v hlavě se mi začaly rojit zvláštní myšlenky.
Ten zvuk se začal měnit a já ho měl plnou hlavu. Slyšel jsem píseň, opakovala se stále dokola. Nemohl jsem lokalizovat zdroj toho zvuku a začal jsem ohmatávat stěny jeskyně. Najednou se v temnotě objevily znaky. Pravidelně světélkovaly a rytmus tomu udávala ta zvláštní píseň.

Než se přes obrázky ptáků vrátíte zpět do své chaty, ještě projděte na dvorek a důkladně si celé prostranství prohlédněte. Hlavně se nezapomeňte podívat do kůlny. V nádrži na vodu leží nějaké papíry. Je to list z Demarionova zápisníku. Kupodivu záznam je perfektně čitelný, i když v té vodě ležel bůhví, jak dlouho.

Poznámky nalezené ve vodní nádrži v kůlně na zahradě doktorova domu

Když jsem srovnal své předchozí náčrtky s novými fotografiemi, udělal jsem překvapivý objev. Skála se zvětšila, jako by vyrostla. Jsem si tím jistý. Co může mít takovou moc? Je to divné, ale já věřím, že tam dole pod majákem je nějaká síla, která zevnitř na skálu tlačí.
Má nedávná návštěva na ostrově byla užitečná. Jenže každá další návštěva je víc a víc nebezpečná. Mělčiny pod majákem jsou stále zrádnější. Zřejmě nastal čas, poslat tam někoho mladšího a odvážnějšího než jsem já.

Teď se kliknutím na obrázek vraťte do své chaty a vypravte se na noční procházku po městečku. Procházka tmavými uličkami není samoúčelná. Opět prohlédněte všechna aktivní místa, pokuste se zorientovat a pozorně poslouchejte noční zvuky. Kromě běžného šumění blízkého moře byste měli v jedné uličce slyšet, jak na vás kdosi volá. Jděte po hlase a vejděte do budovy, která jediná má otevřené dveře. Tady dojde k rozhovoru s doktorem. Dozvíte se, že světla na majáku přestala svítit a budete požádáni, abyste se vypravili na ostrov a zjistili, co se děje. Takže najděte cestu do přístavu, nastupte na loď a odjeďte na ostrov k majáku.

Poznámka: Pokud na loď nebudete moci nastoupit, neproklikali jste všechna důležitá aktivní místa, takže se vraťte a zkuste to znovu. Naštěstí takhle přísná je hra jen v tomhle místě, ve všech ostatních lokacích už se stačí zabývat jen předměty a místy důležitými pro děj.

Maják – rok 1912

Jakmile nastoupíte na loď, v animaci se přenesete na ostrov. Musím říci, že skály a naprostá tma na ostrově dost ztěžují orientaci, tak si pomalu projděte všechny směry a prohlédněte všechna aktivní místa. Musíte najít schodiště, které vede k chatě vedle majáku. Vyjděte po schodech k chatě a všimněte si větrné korouhve na levé straně. Od korouhve vede provázek, prohlédněte si ho. Otočte se doprava a zapněte nouzové osvětlení. Teď můžete vejít do majáku.

Za dveřmi se rozhlédněte kolem sebe a zvedněte klíč na okenní římse. Sejděte dolů po schodech. Dostanete se kotelny. Je tu něco jako kotel nebo možná generátor. V každém případě je třeba to zařízení zapnout. Otočte se vpravo. Za generátorem je místo, na kterém se kurzor změní a je možné použít nějaký předmět. Jediný který máte, je lucerna, tak na ni klikněte. Prostor se osvětlí a vy můžete pokračovat. Jděte dopředu a vlevo. Na straně generátoru uvidíte tři páčky. Momentálně nevíte, v jakém pořadí je máte mačkat, tak je nechte být a podívejte se kolem. Je tu ještě jedna místnost. Vypadá to, že se tu skladuje uhlí. Na levé straně místnosti u podlahy jsou tři knoflíky. Platí o nich ale totéž, jako o páčkách na kotli.

Otočte se doprava a prohlédněte si domácí telefon na zdi. Když ho zvednete, uslyšíte tajemné zvuky, které byste v hluchém telefonu rozhodně slyšet neměli. Za telefonem je zastrčen nějaký papír. Je na něm nakresleno šest lodí a u každé z nich vidíte určitý počet teček. Máte před sebou první indicii k zprovoznění generátoru.

Další nápověda leží na zemi pod schody do kotelny. Je tu aktivní místo, na které je třeba opět použít lucernu. Až si rozsvítíte, uvidíte na zemi papír. Zvedněte ho a prohlédněte si kresbu. Je na ní jednoduchá mapka celého přízemí majáku a na mapce je nakresleno šest lodí. Tři jsou v místnosti s generátorem a tři na místě, kde jste našli knoflíky.

Řešení je celkem jednoduché. Je třeba porovnat lodičky na plánku přízemí s lodičkami na druhém obrázku a podle počtu teček u jednotlivých lodí, stanovit pořadí jejich aktivace.

Řešení:

  • KOTEL: prostřední tlačítko – pravé tlačítko – levé tlačítko
  • PÁČKY: prostřední páčka – spodní páčka – horní páčka

Takže, pokud jste postupovali správně, zprovoznili jste generátor a zapnuli osvětlení v celém majáku. Jakmile skončí animace, můžete pokračovat do vyšších pater. Projděte otvorem proti schodům a prohlédněte si police v přízemí. Teď už vystupte po schodech a vejděte do dveří, které vedou do majáku. Vystupte do prvního patra.

Na chodbě si prohlédněte velkou mapu Cornwallu na zdi, bednu s nářadím a červenou knihu s nápisem 1912. Zdá se, že jsou to nějaké kódy nebo co. Za pozornost tu ještě stojí hrnek s nedopitým kafem. Skoro to vypadá, jako kdyby odtud někdo opravdu hodně pospíchal.

Vejděte do dveří. Vedou do kuchyně. Na stole je prostřeno a na sporáku se stále vaří nějaké jídlo. Nikdo tady ale není. Podívejte se kolem, prohlédněte si příborník a všimněte si dřevěné bedny vpravo na zemi. Otevřete ji a odsuňte stranou složené deky. Uvidíte tajnou schránku a v ní najdete list papíru se zvláštními značkami.

Pokud jste si kuchyň prohlédli, vyjděte na chodbu a pokračujte do druhého patra. Na chodbě si opět prohlédněte všechno, co jde a vstupte do dveří. Ocitnete se v místnosti pro posádku. Je tu spousta věcí k vidění. Najdete tu mimo jiné tři dopisy. Jedná se o korespondenci mezi jedním strážcem majáku a jeho slečnou. Dozvíte se z nich, že na majáku se v poslední době dějí opravdu divné a strach nahánějící věci. První je třeba si přečíst dopis od Beatris schovaný za jedním z obrazů na stěně. Obrazy visí nad zásuvkovou komodou. Další její dopis najdete pod polštářem na dolním lůžku a poslední si přečtěte Jamesův dopis pro Beatris. Je jasné, že ten už nebyl odeslán. Je zastrčený za zrcadlem, které stojí na komodě.

Beatričin dopis pro Jamese – nalezeno za obrazem v majáku

Můj nejdražší Jamesi,

Nemohu uvěřit tomu, co jste mi napsal. To přece nemůže být pravda! Drake, že přichází o rozum? Já přece Drakea znám. Je to laskavý, uhlazený džentlmen a přesto z vašeho popisu cítím to nebezpečné zvíře, kterým se stal. Myslím, že ho musí trápit nějaká zlá duševní choroba. Nenapadá mne nic jiného, co by mohlo být příčinou jeho proměny.
Vy musíte okamžitě vyhledat nějakou pomoc. Sami to rozhodně nezvládnete, nemáte žádné zkušenosti s podobnými záležitostmi. Při nejbližší možné příležitosti promluvím s Robertem Demarionem. Jeho lékařský názor by pro vás mohl být užitečný. Tolik se o vás bojím, má lásko. Brzy vám znovu napíši, vždy Vaše Beatris.

další dopis

Dopis od Beatris – nalezený pod polštářem v místnosti pro posádku

Můj nejdražší,

mluvila jsem s Demarionem. Nejprve mé vyprávění bral na lehkou váhu. Nechtěl uvěřit tomu, co jste mi napsal. Zdálo se mi, že celou situaci zlehčuje, aby se k ní nemusel vyjadřovat. Až když jsem se zmínila o podivném Drakeově chování a jeho zvláštních činnostech ve skladu, v suterénu a uhelném sklepě, začal teprve pořádně poslouchat. Když jsem skončila, měl ve tváři vepsané veliké obavy a částečně se mu na obličeji zračila i hrůza.
Mé starosti se okamžitě znásobily. Bojím se o vás, má lásko. Z doktorovy reakce bylo jasně patrné, že ví víc než je ochoten mi sdělit. Není vyloučeno, že zná pravou příčinu Drakeova šílenství.
Tyto myšlenky mne přivedly na nápad. Částečně jsem do vašich potíží zasvětila Spiveye a přesvědčila ho, aby nám pomohl. On zná místní lidi ze všech nejlépe a bohudíky se vyzná i ve veškerém rybářském náčiní a slíbil mi, že mi ihned řekne, jestli narazí na nějaké užitečné informace. Je zajímavé, že Spiveye jsem nemusela nijak dlouho přesvědčovat o tom, že Drake propadl nějaké zvláštní formě šílenství. Řekl mi, že když vám naposledy vezl na ostrov zásoby, všiml si, že se Drake chová divně, že mluví sám se sebou.
Jsem skoro nemocná strachem o Vás. Prozatím buďte ujištěn, že udělám všechno, abych vám pomohla se z toho prokletého místa dostat zpět na pevninu.

Navždy s láskou, Beatris

No a ještě jeden

Dopis pro Beatris – nalezeno za zrcadlem v majáku

Ó! Beatrice, má lásko,

Tato noc nám přinesla nové děsivé zážitky.

Situace se stává neudržitelnou a stále nebezpečnější. Již skoro nejsem schopen se zdravým rozumem zvládat nemožné a neuvěřitelné věci, které tu vídám noc co noc na vlastní oči. Drake je zřejmě posedlý ďáblem. Zní to šíleně, ale viděl jsem, jak se mění v něco úplně jiného. Už to nebyl člověk. V jedné minutě byl úplně normální jako vy nebo já a najednou se přeměnil. Celý byl jakoby prostoupený pekelnými plameny, tak nějak zlověstně zářil. Bylo to příšerné, strašně jsem se vyděsil. Nejprve jsem si myslel, že jsem začal propadat šílenství, ale nyní věřím, že to mají na svědomí nějaké temné síly, které se zde probudily.
Mám strach, abych se opravdu nezbláznil. Momentálně jsem tu sám. Robert odešel do místnosti pro posádku a dává si k večeři dušené maso, které jsme si uvařili snad proto, aby v téhle situaci bylo alespoň něco normální. Když se Robert vrátil, seděli jsme mlčky a přemýšleli o Drakeovi.
Ráno je vždy veselejší než děsuplná noc, ale tohle brzké ráno bylo ještě temné a mrazivé, vždyť je pozdní listopad.
Pak jsme to uslyšeli. Z chodby se zase začaly ozývat zvuky. Jako kdyby někdo chodil po nižším patře. Blížilo se to sem nahoru velmi rychle. Lhal bych, kdybych řekl, že jsme se netřásli strachy. Rozběhli jsme se z tohoto patra do bezpečí naší ložnice. Robert byl rychlejší než já, běžel jako kdyby měl za patami samotného Lucifera. Já jsem nebyl tak rychlý a nakonec jsem se obrátil k Drakovi čelem, jako kdyby mi poroučel někdo cizí v mé hlavě.
Světlo vycházející z místnosti pro posádku na chvíli ozářilo jeho rozšklebenou tvář. Nic hroznějšího jsem v životě neviděl. Stál jsem na místě jako přimrazený a nemohl se pohnout. A najednou se to stalo – Drakeova tvář začala žhnout, pak jeho ruce a nakonec celý plál oslepujícím nadpozemským světlem …. Já jsem cítil, jak se mi ta zlověstná záře propaluje přímo do duše, pak jsem slyšel slovo nebo jméno, které se ozývalo v mé hlavě. Znělo to jako – Malakai – nikdy jsem podobné slovo neslyšel, a tak netuším, co se mi ta síla snažila říci.
Nevím, jak jsem se nakonec dostal do naší ložnice. Pamatuji si jen, Robertovu tvář a slyším, jak volá mé jméno. Když jsem konečně přišel k sobě, všiml jsem si, že jsou dveře do ložnice zabarikádované. Zdá se, že Robert na rozdíl ode mne neztratil duchapřítomnost a zachránil mi život.
Za nějakou dobu se mi vrátily vzpomínky na uplynulé události, a tak jsme s Robertem začali plánovat budoucnost. Naší jedinou nadějí je Spivey. Pokusíme se dát mu zprávu signály z okna a varovat ho před nebezpečím. Pokud naše signály zachytí, může pro nás přivést pomoc. Snad nám pomůže, je naší jedinou nadějí ………
….Teď nám nezbývá než čekat. Ó bože, zase slyším ty kroky na schodech. Ó má lásko, bojím se, že si zjedná přístup do místnosti i přes naši barikádu. Už je to tu………….

To světlo. To přerušované světlo. Je přímo pod dveřmi ………

Zajímavé, že? Copak se to tu vlastně děje. Zdá se, že pan Drake má nějaké psychické potíže. No nic, podíváme se dál. Ovšem ještě než odejdete, nezapomeňte si poslechnout zvuky, které se ozývají z domácího telefonu a zkuste si zhasnout světlo. Vypínač je vedle dveří. Jestli jste prohlédli všechno, co šlo, vyjděte zase na chodbu a pokračujte do třetího patra.

Tady před sebou vidíte žebřík, který vede k hlavním signálním světlům v majáku a dveře, které jsou ovšem zamčené. Je na nich zámek, který se dá otevřít jen zadáním nějakého kódu. Teď nastal čas si vzpomenout na papír, který jste našli v kuchyni v dřevěné bedně. Řešení je opět až nechutně jednoduché. Jednotlivá tlačítka je třeba mačkat v takovém pořadí, které vám kód na papíru určuje.

Řešení: Očíslujte si jednotlivá tlačítka zleva doprava od jedné do čtyřech a pak je mačkejte v tomto pořadí: 1 2 1 3 2 4 3 4.

Dveře se otevřou a vy vejděte dovnitř. Opět podrobně prozkoumejte celý prostor. Prohlédněte si mapy, obrazy a všimněte si čísel napsaných na druhé straně oválných portrétů Drakeových dětí. Dozvíte se, že Williamovi je 19 a Drakeově dceři Catherin 24 let. Přečtěte si dopisy v zásuvkách.

Dopis doktora Demariona – nalezeno v zásuvce v Drakeově místnosti

Pro Olivera Drake
Od: Dr. Roberta Dermaniona

Drake,

Benjamín Parker přijede už zítra. Všechno je připraveno. Starosti mi dělá, že jsme od vás nedostali žádné zprávy. Spivey a slečna Agnew, která nedokáže udržet žádné tajemství, naší záležitosti rozhodně nepomáhají. Mám starost, že nám Parker nebude pomáhat, jestli se doslechne o démonech, kteří v noci vylézají z tunelu ve skále a pobíhají po schodištích majáku. Je to racionální muž, proto jsem mu nic z těchto událostí neprozradil a neodhalil mu pravý důvod jeho návštěvy v Trewarthanu. Já rozhodně nesmím být spojován s paranormálními událostmi. Dával bych v sázku svou reputaci a dobré jméno. Již moje naléhání na uzavření majáku se setkalo s nepochopením a odporem místních lidí.
To, že jste do věci zasvětili Spiveye nám také moc nepomáhá. A Agnew, to je kapitola sama pro sebe, děvčata vždycky komplikují mužské záležitosti. Ale bez ohledu na to všechno, já vkládám velké naděje do Parkera. Budu podporovat jeho zájem o věc a doufám, že se chopí iniciativy. Můj plán je mazaný, ale mé metody nejsou zcela čisté. Já ovšem doufám, že poslouží dobře našemu účelu. Olivere, buď si jist, že pomoc už je na cestě.

Demarion

Zjistíte, že jedna ze zásuvek je zamčená. Tlačítko, které ji otvírá, je schováno za obrazem majáku visícím nad postelí. Použijte na obraz lampu a odkryjte roh plakátu. Pod ním je tlačítko. Zmáčkněte ho. Teď máte poslední zásuvku otevřenou. Podívejte se do ní. Je tu mapa okolí majáku. Vidíte, že Drake na ní vyznačil cestu k nějakému místu mezi skalami. Že by to byla ta jeskyně, o které mluvil Demarion? Ještě tu najdete další důležitý papír. Zatím nevíte, co to znamená, ale dobře si ho prohlédněte.

V jednom rohu objevíte cosi jako šatnu. Odsuňte stranou šaty. Za nimi jsou další dveře, ale bohužel nejdou otevřít. Nedá se nic dělat, tak si ještě pozorně přečtěte Drakeův deník, který leží na psacím stole a vyjděte ven.

Drakeův deník

14. dubna

Již několik nocí špatně spím, trápí mne noční můry. Do snů se mi vtírají velmi zvláštní, děsivé vize. Některé ty obrazy mi připadají podivně známé. Ale vzpomínky na ně jsou tak prchavé, že je nedokážu nijak zařadit. Jeden z těch podivných snů se opakuje v nezměněné podobě každou noc. Tento obraz je překvapivě realistický. Jak to jen popsat? Cosi se řítí po obloze. Vypadá to jako ohnivá kometa, která vytváří plamenný oblouk přes celou oblohu.
V té záři jsem viděl i tuhle část pobřeží a skálu s majákem, jen ten maják tam nestál. Nebyla tu vůbec žádná stavení a voda byla pokrytá rákosím.

16. dubna

Stále mne bolí hlava. Musel jsem opustit své druhy a jít si lehnout, tak nesnesitelnou se ta bolest stává. Fuj! Je to úplně poprvé, kdy jsem přestal plnit své povinnosti. Je mi skutečně hanba. Jsem vděčný Robertovi za jeho porozumění. Uvolil se vzít vedení majáku pro dnešní večer do svých rukou. Mladý James je také hodný chlapec, neztěžuje si na větší díl práce a zdá se, že má opravdovou starost o mé zdraví.
Je to zvláštní, já nebývám nikdy nemocný, ale tahle bolest hlavy mne doslova ochromuje. Snad mi trocha odpočinku a dá-li bůh i pokojný spánek pomohou k zotavení.
Probudil mne další zlý sen. Byl stejný jako ten z minulých nocí a při tom tak jiný. Tentokrát si ze snu pamatuji víc, mnohem víc. Také jsem zaslechl jakési jméno. Nikdy jsem ho neslyšel, ale jako bych ho znal. Avšak něco ve mně mi brání vyslovit ho.
Co nového vlastně bylo v mém dnešním snu? Stejný ohnivý oblouk přes celou oblohu, ale tentokrát kometa či meteor padá do moře. Voda v místě dopadu vře, jakoby se vztekala, a to co do ní spadlo, k smrti nenáviděla. Ale pak se dostavují jiné pocity. Já cítím, jak to, co spadlo z nebe, zuří. Náhle se pocity mění. On (kdo je to?) se cítí sám, je popletený a bojí se ?! Chová se jako ztracené dítě, jež je vyděšené ztrátou autority. Je plný strachu a jeho mladá mysl se zmítá střídajícími se protichůdnými pocity zoufalství a uvědomování si vlastní téměř neomezené moci. Lituji ho, i když vím, že pro mou duši je tohle zvláštní spojení smrtonosné.

17. dubna

Jaké nesmysly jsem to napsal minulé noci. Na vině jsou jednoznačně mé sny a svůj podíl mají též podivné události posledních dnů. Ale je tu přece práce, která se musí udělat a jsou tu lidé, kteří na mně závisí. Je třeba zastavit všechny tyhle nesmyslné, podivné věci. Musíme přestat myslet na temné síly a skoncovat s nimi. Zavírám tento deník a už se k němu nikdy nevrátím.

20. dubna

Tajemný miluje tmu, skrývá se ve tmě. Obyčejné oči ho nemohou vidět. Oninevědí o mých plánech. Oni jsou slepí, ale důležití. Tajemný je potřebuje. V srdci mám spálenou poušť. Zmítá se mnou temná vášeň a nebezpečný vztek. Ale cítím, že tyto pocity potřebuji pro Tajemného ze svých snů. On mne provádí, učí mne novému pohledu na sílu skrytou hluboko pod námi. Všechno se soustřeďuje na toho, koho čeká. Všechno přichází od toho, kdo čeká. A my čekáme na tebe. Pospěš ke mně Parkere! Všechno je naplánované, celé toto místo na tebe čeká. Můj pán tě volá a buď si jist, že budeš poslouchat. On vás všechny potřebuje pro své záměry. Tajemný je stále hluboko pod námi. Čeká dole v hlubinách. Já počkám zde, počkám na tebe ………………..

22. dubna

Oni jsou blázni. Oni se mě bojí. Měli by se ke mně připojit. Jsem si vědom toho, že mne sledují. Hlídají každý můj pohyb. James zase čmárá dopis pro tu svou děvku. Čmárá a čmárá a šeptá si za dveřmi s Robertem. Já dobře vím, že hovoří o mně, mluví o nemoci a padlo i jméno mého pána. Oni jsou nebezpeční, musí být vyřazeni ze hry. Musíme je vypudit z tohoto místa, nejlépe dolů k moři, ať si je vezme. Já a můj pán pak budeme volní.

25. dubna

Všechno je dokonáno, všechno přichází k tomu, který čeká.
Všechno je dokonáno, všechno přichází k tomu, který čeká.
Všechno je dokonáno, všechno přichází k tomu, který čeká.
Všechno je dokonáno, všechno přichází k tomu, který čeká.
Všechno je dokonáno, všechno přichází k tomu, který čeká.

Samá čísla. Jen čísla.

Čekání na čísla.

26. dubna

Čas plyne, ten správný čas je už blízko. Už je tu, přijel přes moře. Kreslič map už přichází a můj pán se na něho těší. Oni si myslí, že má v rukou klíč k záchraně! Zatím je tu ale důležitější věc k řešení. Můj pán potřebuje potravu, aby načerpal další sílu. Vím, jak to zařídit. Ostatní mi důvěřují, a tak nebude těžké poskytnout Tajemnému dostatek krmiva. Parker přichází, konečně je čas na poslední dějství téhle hry.

28. dubna

Všechno je naplánované na zítřek. Cítím jeho sílu v mých žilách. Mé zmrzačené staré tělo je znovu mladé a silné. Musím se pro tuto noc skrýt v temnotě. Oni mne nesmějí vidět. Všechno je naplánované a oni budou zatraceni. Můj pán potřebuje novou energii, on se potřebuje najíst. Všichni živočichové tohoto ostrova – ptáci, ryby, hadi, jsou jeho. On to všechno vytváří a řídí. Jeho vliv je obrovský. Celý tento ostrov je v jeho moci. Jeho prostor, jeho hrobka. On sem nechtěl přijít a potřebuje spoustu síly k tomu, aby se mohl vrátit. První na programu je krmení, potom přijde na řadu změna. Tajemný má rád změny. Čas se krátí, musím se jít připravit. Ostatní nevědí, jaký je jejich osud. Jsem rád, že to budu já, kdo jim tu zprávu předá.

29.dubna

Intriky, faleš a pokrytectví. Jsou to zrádci. Stále píší a píší, jsou prokletí. Myslí si, že může přijít pomoc z pevniny. Mýlí se, je příliš pozdě. Jejich naděje je lichá, nebude žádné světlo v nastávající temnotě. Bude to jeden dlouhý pád do tmy i pro ty, kteří případně přijdou. A prvním z nich bude ten kreslič map. Už je blízko. Přes pár metrů vody, které dělí město od ostrova doslova cítím jeho přítomnost. Vidím, jak sedí ve své chatě. Copak to dělá? Čmárá a čmárá, jako kdyby psaná slova mohla něčemu pomoci.
Teď si musím najít nějaké temný kout. Moje konečná proměna už je blízko. Budu silný, budu skvělý a ze všech svých nových úžasných sil budu sloužit svému pánu. Život těch méně důležitých musí skončit. Energie je pro mého pána potřebná. Musí být silný a připravený, až přijde Parker. Úkol, který mne čeká je skličující, mám tak mnoho práce, tak mnoho příprav je třeba vykonat.
Počkám na Parkera………….. tady v majáku…………….. Budu ho sledovat z tmavých zákoutí a zjevím se mu přesně v ten okamžik, kdy mne bude nejméně čekat.

Vidím tě….. Parkere!

Vylezte po žebříku nahoru do místnosti s majákovými reflektory. Zase je důležité projít a prohlédnout všechna aktivní místa. Nezapomeňte se podívat také na ochoz a zazvonit na zvon.

Teď nastal čas k tomu, abyste našli vchod do té záhadné jeskyně. Sejděte až dolů a chatu, kterou jste se dostali dovnitř obejděte. U spínače nouzového osvětlení je žebřík, slezte po něm dolů. Pokud vám to nejde, zapomněli jste si něco důležitého prohlédnout. V tom případě se musíte vrátit do majáku a pokusit se chybu napravit.

Až slezete ze žebříku, pokračujte pořád dál po molu. Na rozdíl od ostatních lokací, tady se nedá zabloudit a vchod do jeskyně se hledá docela snadno. Až ji najdete, vstupte dovnitř. Celou jeskyni si pomalu projděte. V jednom místě uvidíte trojúhelníkový vchod do další části jeskyně. Když projdete až nakonec chodby, uvidíte před sebou na stěně duhové světlo, které vytváří obrazce. Teď se otočte a projděte zpět do centrální části jeskyně. Páni, celý prostor je zatopený vodou, co se to tu děje? Vyjděte ven. Na první pohled je vidět, že jste se ocitli sice na stejném místě, ale pravděpodobně v jiném čase.

Maják – rok 2004

Vyjděte z jeskyně na volné prostranství. Teď vidíte okolí majáku konečně ve dne. Za tu spoustu let se to tu hodně změnilo. Konečně nebudete bloudit mezi skalami a pobíhat po skoro rozpadlém molu. Bude se vám chodit a orientovat mnohem lépe a tak toho beze zbytku využijte. Dřív než půjdete do majáku, musíte tu navštívit několik míst – přednáškovou místnost, stánek s občerstvením, přístaviště, veřejné záchodky a pokladnu, kde se prodávají vstupenky. Jak se zdá, stal se maják v této době něčím jako muzeem.

Přednášková místnost:

Až vyjdete z jeskyně, dejte se doprava a jděte stále rovně. Před sebou uvidíte dřevěnou boudu. Vejděte dovnitř. Vidíte, že je to cosi jako přednášková místnost, takový malý promítací sál. Na plátno před vámi se promítají diapozitivy, je tu několik řad židlí a v levém rohu stojí na stolku počítač. Zasuňte disketu do mechaniky a poslechněte si zvuky, které se na ní ozývají. Ještě než odejdete, prohlédněte si staré rádio, kterému chybí jeden z ovládacích knoflíků a také se podívejte na obrázky na panelech kolem. Nic dalšího není potřeba, tak se vraťte ven a prohlédněte si celou vyhlídku. Jsou tu piknikové stolky a v jednom rohu prostranství stojí dalekohled. Záhy zjistíte, že je na mince a protože žádné nemáte, pohledu na moře si neužijete. Teď se vraťte ke vchodu do jeskyně a dejte se doleva.

Stánek s občerstvením:

Jděte rovně a za chvilku před sebou uvidíte zavřený stánek s rychlým občerstvením. Jsou tu také dřevěné stolky, ale to co vás zde zajímá, je jeden z odpadkových košů. Dobře si ho prohlédněte. Na pravé straně koše je tabulka a na ní vidíte římskou číslici 4. Vraťte se na křižovatku a dejte se doleva.

Přístaviště:

Projděte až do přístavu. Je to stejné místo, na kterém jste před pár hodinami přistáli ve své době. Teď vypadá poněkud jinak. Pomalu si celý prostor projděte a všimněte si červeného barelu na naftu. Napravo od červené nádrže jsou žluté sudy. Na zemi mezi nimi leží něco, co vypadá jako bajonet, vezměte si to. Otočte se doprava a prohlédněte si další tabulku s římskou číslicí – tentokrát je to dvojka. Najdete ji na betonovém podstavci vedle zelených sudů.

Pokladna:

Teď je čas, podívat se do pokladny. Je to taková dřevěná budka napravo od zelených sudů. Dovnitř vejít nemůžete, ale interiér budky na prodej vstupenek si můžete přiblížit (aktivní místa jsou dvě – jedno dole, tady vidíte různé prospekty – a jedno nahoře). Přes horní aktivní místo se dostanete dovnitř budky. Na stěně napravo visí nějaký papír, použijte na něj bodák z přístavu a pozorně si ho prohlédněte. Je na něm datum (zdá se, že jste se přenesli v čase téměř o sto let), kus nějakého zařízení a číslo 5582. Zapamatujte si to číslo, bude se vám hodit. Teď se podíváme na místní sociální zařízení.

Veřejné záchodky:

Vydejte se zpět na křižovatku a pokračujte směrem k majáku. U paty schodiště je plácek, ze kterého se můžete dostat k záchodům. Prohlédněte pánské i dámské kabinky. V dámské části záchodů najdete další tabulku s číslicí – tentokrát je to římská 1. V pánské části je také číslice (zase 1), ale hlavní jsou tu mince, které najdete pod víčkem jednoho z mnoha kelímků od kávy, které se tu na zemi válí. Mince si vezměte a vraťte se k dalekohledu. Dalekohledem uvidíte na stěně majáku další římskou číslici – 3.

Maják:

Teď nastal čas, podívat se na maják, nakonec když se okolí takhle hodně změnilo, změnil se nejspíš i maják, ne? Vyjděte po schodech až nahoru. Narazíte na skleněné dveře, na kterých je elektronický zámek. Vzpomeňte si na nákres z pokladny a na dveřích nastavte kombinaci tlačítek podle něj – 5582.

Dveřmi vejděte do obchodu se suvenýry. Prohlédněte si všechno, co jde a přečtěte všechny knížky. Z knih se dozvíte, že v roce 1912 zmizel spolu se strážci majáku také Benjamin Parker, který byl nakonec obviněn z vraždy strážců majáku. V jedné z knih najdete důležitou informaci o tajných Drakeových dveřích. Kódem k otevření dveří jsou roky narození jeho dětí a před číselnou kombinaci je třeba nastavit písmeno R.

Přečtěte si také poznámky a dopisy u kasy. Dozvíte se, že z kasy se záhadně ztrácejí peníze a že kdosi ze zaměstnanců viděl nějakého ducha. Jak se zdá vedení muzea pozvalo experta na paranormální jevy, aby situaci prověřil. Až si všechno prohlédnete, projděte závěsem a jděte tam, kde kdysi byla kotelna. Na stěnách jsou tu fotografie a v bývalé kotelně jsou vitríny s exponáty a tabule s informacemi. Dozvíte se tu spoustu zajímavých věcí o historii majáků, o jejich technickém zařízení a v neposlední řadě zjistíte další informace o Benjaminu Parkerovi. V jednom z výklenků najdete ležet batoh. Otevřete ho. Najdete tu kartu Poly White, je to ten expert na paranormální jevy. V batohu je digitální fotoaparát, magnetofon a zápisník. Zapněte foťák a prohlédněte si všechny fotky, které Polly udělala. Zvláštní, zdá se, že v majáku dokonce létají židle. Pečlivě si pročtěte Pollyin zápisník, dost věcí vám to vysvětlí.

Deník vyšetřovatelky Polly

28.4.2004 - 19.00

Příjezd. Konečně jsem na místě. Tolikrát jsem tu krajinu viděla ve snech. Ještě se musím podívat na maják, ale jsem si téměř jistá, že tohle je to místo, které mne v poslední době fascinuje, ale také naplňuje strachem.
Cesta vlakem proběhla dobře a kupodivu byla i příjemná. Projížděli jsme vesnicí Dowerton. V souvislosti s ní se mi hlavou mihly nepříjemné vzpomínky na mé poslední vyšetřování.
Můj současný pobyt ve městě Trewarthan bude snad poněkud úspěšnější. Toto město má svou turistickou atrakci, opředenou legendami. Jejich hlavním smutným hrdinou je mladý kartograf Benjamin Parker. Než jsem dorazila na místo, přečetla jsem všechno, co bylo možné o majáku a Benjaminu Parkerovi na internetu najít. Moc se těším, až si budu moci maják konečně prohlédnout.

29.4.2004 - 11.00

Maják na Fetch Rock je zavřený. Zanedlouho začíná turistická sezóna a pokud by město muselo zavřít maják natrvalo, přišlo by o značnou část příjmu, které jim tu nechávají turisté. Takže z toho je jasné, proč nakonec souhlasili s mým vyšetřováním. Měla jsem obavy, že mne nebudou brát vážně (obzvlášť Catherina Riley), ale jak vidím, potíže nebudou. Zřejmě si všichni přejí, aby se věci vrátily k normálu.
Hadden Industries mne vybavila jejich nejnovějším přístrojem. Od posledního modelu se liší spoustou vylepšení a tak doufám, že bude více k užitku než ten starý při vyšetřování v Dowertonu.Dokonce mi půjčili ty hračičky dvě, jen tak pro jistotu. Jsou rádi, že jim jejich prototyp otestuji v praxi. Tahle mise se k tomu výborně hodí.
Přívoz jede za půl hodiny.

12.45

Skutečně tu vůbec nikdo není. Zbývající personál (včetně Riley) odjel na pevninu. Tak tohle je Fetch Rock. Je mi tak důvěrně známý. Siluetu majáku a skály kolem jsem tolikrát viděla ve svých snech. Když se podívám na ostrov jako celek, na nehybné, impozantní skály, na maják, tyčící se k obloze, mrazí mne v zádech z pocitu dejavu.
Maják nesvítí, nevrhá, tak jako kdysi, paprsek světla do tmy, aby zbloudilí námořníci našli cestu k rodnému břehu. Copak asi cítil Benjamín Parker té mlhavé noci v roce 1912, když se vylodil na temném břehu ostrova. Na co myslel?
Moře obklopující ostrov je klidné jako vnitrozemský rybník. Zdejší pobřeží má výjimečné geologické vlastnosti. Moře je takto v klidu tři měsíce v roce. Celé tři měsíce v roce jsou smrtící mělčiny a ostré skály skryté pod zrádně klidnou vodou.
Nejprve prozkoumám ostrov a pak se půjdu podívat do obchodu se suvenýry a do samotného majáku.

13.00

Počasí se změnilo skutečně náhle. Najednou se obloha od západu zatáhla těžkými mraky. Asi přijde bouřka.

13.24

Obchod s dárkovými předměty je skvělým místem na doplnění informací. Chvíli mi trvalo, než jsem se dostala dovnitř, protože Carherina mi zapomněla sdělit kód od vstupních dveří. Naštěstí si tu s utajovanými informacemi nedělají žádné násilí.
Mezi suvenýry jsem našla celou knihu o záhadě majáku a Benjamínu Parkerovi. Všechny dostupné dobové informace nasvědčují tomu, že právě on stojí za zmizením třech strážců majáku v roce 1912.
Je samozřejmě příliš brzy na jakékoliv závěry, ale musím přiznat, že důkazy hovoří dost jasně. Podle dochovaných dokumentů Benjamín Parker přijel tajně na ostrov a zavraždil Jamese Wolfa, Oliver Drakea a Roberta Shawa. Něco se mi tady ale nezdá.
Podle prvních náznaků soudím, že mým spojencem zde bude zřejmě James Wolf. Záznam mé hypnózy na diktafonu teď dává větší smysl. Musím si to poslechnout znovu.

14.12

Mám hlad, ale nemám čas na víc než pepsi a čokoládovou tyčinku. Sice budu určitě muset po návratu několikrát navštívit posilovnu, abych ze sebe ty přebytečné kalorie dostala, ale ať. K obědu mi dělá společnost Benjamin Parker, je sice plastový, ale i tak vypadá trochu strašidelně. Skoro bych přísahala, že jeho oči hledí do nějaké pochmurné budoucnosti.
Vitríny zde v suterénu přesně mapují jeho odjezd z Trewarthanu na ostrov, ale nijak nevysvětlují, co se v majáku té noci vlastně stalo. Běhá mi z toho mráz po zádech, hlavně když si uvědomím, že ten muž byl pravděpodobně vrah.

15.00

Vyzkoušela jsem své nové brýle na pozorování paranormální energie a rozhlédla se kolem sebe. Hned při prvním zběžném pohledu na jednotlivé exponáty, jsem zaznamenala první úspěch. Vrátila jsem se do obchodu se suvenýry s brýlemi na očích a najednou jsem uvidělo něco velmi zvláštního………. Malé světelné koule, asi tak velikosti brouka, které se vznášely jen tak ve vzduchu. Někdo by řekl, že je to jen hra stínů, ale já věřím, že se mnou ta skrytá síla chce navázat kontakt. Je čas prozkoumat horní podlaží. Držte mi palce.

15.44

Veškeré místnosti majáku byly přizpůsobeny pro potřeby muzea a předělány tak, aby byly atraktivní pro turisty. Je to škoda, protože původní lokality jsou pro nadpřirozené aktivity mnohem lepší. Celá stavba do sebe nasává události a ukládá vzpomínky a za určitých okolností je možné být svědkem jejich projekce v jiné době.
Je ale jasné, že v tomto případě se nejedná o nic tak jednoduchého. V každém případě se tím rozhodně nedají vysvětlit záhadná zmizení tady na ostrově.
Teď jsem z jedné horní místnosti zaslechla nějaké zvuky. Myslím si, že by to mohl být pokus o navázání spojení. Obvykle se při této komunikaci používá jedno klepnutí pro „ANO“ a dvě pro odpověď „NE“. Napjatě jsem poslouchala, ale zvuk už se znovu neozval.

16.54

Tak jsem nahoře.
Když jsem četla informační tabulky, ozval se ze suterénu nějaký zvuk. Zaposlouchala jsem se a rozeznala tóny hudby. Jako kdyby někdo velmi pomalu hrál na celo nebo na housle. Bylo to fascinující. Budu si muset najít nějaké údaje o zálibách a dovednostech strážců majáku, jestli někdo z nich nehrál na nějaký hudební nástroj.
Teď se tedy jdu podívat zpět do obchodu se suvenýry a po cestě udělám nějaké fotky.

17.15

Právě jsem slyšela hlasité zvuky ze staré kotelny, znělo to, jako kdyby někdo táhl nějaký těžký předmět. Byly to velmi zvláštní zvuky a rozhodně nemohly být přirozené. Musím se jít podívat, co to bylo.
Hmmm, jediný předmět, se kterým se tu dá pohybovat je židle. Posadím se tady na chvíli a počkám, jestli se ten jev nezopakuje.

18.00

Páni, židle se pohnula. Nejen, že se pohnula, ona přeletěla celou místnost. Podařilo se mi udělat pár snímků. Ještě se celá třesu, ale ten důkaz tedy stál za to.
Jen myslím, že to nebyla náhoda, ale nějaké varování nebo možná výhružka? Přiznám se, že jsem se pořádně vyděsila a to noc ještě ani nezačala.

18.34

Teď je zase všude ticho. Zbývá mi projít ještě výstavní centrum a pak se raději vrátím do obchodu. Je to nejnovější část budovy a tak se dá předpokládat, že tam budou nadpřirozené síly nejslabší. Chvilku počkám, co se bude dít a pak vybalím potřeby na spaní. Myslím, že mne čeká dlouhá noc.

18.58

Nejsem tady sama. Když jsem si prohlížela pohlednice v obchodě, viděla jsem nějaký pohyb u přístaviště v místech, kde stojí červená cisterna. Ale mohla jsem se i mýlit, vyhlédla jsem z okna jen na malou chvilku.
Nemýlila jsem se. Na břehu stojí muž. Upřeně pozoruje maják.
Je to velmi podivné, bylo mi slíbeno, že budu na ostrově úplně sama. Rozhodně nepřijel se mnou, musel se sem dostat nějak jinak. Jestlipak to není nepovolený vstup na soukromý pozemek?
Vypadá tak zvláštně. Jeho šaty jsou velmi tmavé a rozhodně pár let vyšlé z módy. Je to skutečně velmi znepokojující. Raději zamknu vstupní dveře.

Je čas najít si nějaký úkryt, tak honem.

Takže se před vámi schovala, ale kam? Tak, jestli jste si prohlédli celé přízemí – kromě jiného je tu také další tabulka s římskou číslicí (5), vydejte se do horních pater. Po cestě vzhůru uslyšíte něčí kroky, spoustu děsivých zvuků a hlas Jamese Wolfa. Vystoupejte až do třetího patra, tady se podívejte na zvon, za ním je na stěně další číslice – 6.

Prohlédněte si dveře, je to místnost pro personál a je zavřená. Koukněte do klíčové dírky. Uvidíte Pollyino oko. Polly se vás zeptá, jestli jste Benjamin Parker. Z jejího zápisníku víte, jak se komunikuje s duchy a tak klepněte na levou stranu jednou (ANO). Na její otázku, jestli jí chcete ublížit, odpovězte dvojím klepnutím na pravou stranu (NE). Jestli na otázky odpovíte správně, Polly vám pode dveřmi podsune mapu majáku. Je na ní v místě, kde se podle plánku nachází promítací místnost nakreslen nějaký předmět. Vypadá stejně jako ten, který má Polly na očích. Že by to byl ten záhadný přístroj od Hadden Industries? Za chvíli se půjdeme podívat, ale teď vylezte po žebříku do místnosti, kde kdysi bývala světla majáku.

Uprostřed místnosti je figurína strážce majáku. Něco zajímavého si prohlíží dalekohledem, podívejte se také, uvidíte další tabulku s římskou číslicí – 50. V místnosti je kromě figuríny ještě malá replika majáku a cosi jako hrací skřínka. Podívejte se na hrací skřínku, pod sklem je model horní části majáku se světly a vepředu vidíte tlačítka se značkami, podobnými těm, které jste po celém majáku nacházeli na destičkách s římskými čísly. Zmáčkněte tlačítka v pořadí, které určují číslice.

Hrací strojek se rozběhne a otevře zásuvku. Podívejte se do ní a vezměte si knoflík k rádiu z přednáškové místnosti. Také tu najdete fotografii rádia. Dobře si prohlédněte nastavení jednotlivých knoflíků a zapamatujte si je.

Přednášková místnost:

Teď si ještě prohlédněte celou místnost a pak jděte ven do přednáškové místnosti. Pod lavicemi na levé straně leží Pollyiny brýle. Abyste je mohli sebrat, musíte si rozsvítit. Brýle se vám uloží vpravo do inventáře. Fungují tak, že když narazíte na něco zajímavého, zapnou se a pípnou. Pak je třeba na ně kliknout. Tím si je nasadíte na oči a uvidíte věci, které jsou lidským očím normálně skryty.

Ze všeho nejdříve se jděte podívat na Ralfovo rádio. Nasaďte knoflík na místo a nastavte všechny tři vypínače do správných poloh podle fotky ze zásuvky. Jakmile to uděláte, zapípají brýle. Nasaďte si je a dívejte se, co se bude dít. Na displeji rádia uvidíte nějaká čísla (je dobře si je zapsat) a z éteru uslyšíte podivné hlasy.

Dokončení:

Jakmile uslyšíte všechno, co jste chtěli nebo potřebovali, prohlédněte znovu velmi pozorně celou přednáškovou místnost. Najdete několik fotografií, na kterých pomocí brýlí uvidíte věci, které tam normálně nejsou. Jedna z nich (obrázek letadla) je branou v čase, která vás přenese zase do jiné doby. Ať je to kde a kdy chce, zatím tam nepůjdeme. Nejdřív se jděte podívat zpět do majáku. Je tu několik fotografií a předmětů, na které budou reagovat vaše nové brýle. Všechny si je prohlédněte, tři z nich jsou cestou zpět do roku 1912. Kromě toho, že najdete několik cest domů, párkrát uslyšíte Jamese Wolfa.

Je na vás kam se přenesete, jestli do roku 1912 nebo do roku 2090, ale dřív než odtud odejdete, jděte se ještě podívat do jeskyně.

V jeskyni přejděte přes vodu až k trojúhelníkovému vchodu do zadní části a otočte se čelem vzad. Váš přístroj zapípá a když si ho nasadíte na oči, uvidíte před sebou ve vodě odraz zeleného znaku. Teď se vraťte k některému z obrazů a zmizte odtud. Já jsem si vybrala průchod přes obrázek staré kuchyně majáku a vrátila jsem se do roku 1912.

Maják- rok 1912

Tak, jste zase zpátky v Benjaminově době.Ovšem nyní jste vybaveni přístrojem z budoucnosti, tak pomalu projděte celý maják a pozorně sledujte, na jakých místech budou brýle aktivní. Těch míst bude poměrně hodně. Ve většině případů uslyšíte hlasy strážců majáku, kteří se vám budou pokoušet něco sdělit. Naneštěstí jim není skoro rozumět. Nejdůležitější věcí, kterou si musíte prohlédnout je mapa Cornwalu v prvním patře. Podívejte se na ni přes brýle a uvidíte písmeno X. Pak si pomocí brýlí prohlédněte šifrovací knihu v červených deskách, která leží na skřínce pod mapou. Dostanete další sadu čísel 160 140 090. Teď už máte dvě. Jedna sada čísel a písmeno Y se vám objevilo na displeji starého rádia v přednáškové místnosti v roce 2004.

Drakeův přístěnek:

Vystupte po schodišti do posledního patra majáku a vejděte do Drakeovy místnosti (je trochu otrava, že dveře nezůstanou otevřené – kombinace 1 2 1 3 2 4 3 4). Otevřete přístěnek a odsuňte šaty na ramínku. Teď si vzpomeňte, že v jedné z knih v prodejně suvenýrů bylo napsáno, že kombinací k Drakeovým tajným dveřím je rok narození jeho dětí. Na zadní straně rodinných fotografií bylo uvedeno, že Catharině je 24 a Wiliemovi 18 let. Čili data jejich narození jsou roky 1888 a 1894. Když letopočty sečtete, dostanete číslo 3782. Nastavte ho na mechanismu zámku spolu s písmenem R a dveře se otevřou. Ocitnete se v tajné místnosti. Prohlédněte si obrázky. Na jednu z fotografií reagují vaše brýle. Nasaďte si je a přeneste se zase do jiného času.

Doba bronzová

Tahle lokace je poměrně malá, ale orientace tu není vůbec snadná. Po přenosu si pečlivě prohlédněte místo, kde jste přistáli. Rákosí před vámi je jediné spojení s vaší dobou. Odjinud se tady nepřenesete. Máte to? Fajn, jdeme na průzkum.

Vesnice:

Otočte se a jděte k chýším na druhé straně mokřiny. Vypadá to tu, jako ve vesnici pravěkých lidí z nějakého Štorchova románu. A také to tak je. Ocitli jste se na skále Fetch Rock, ale v době asi dva tisíce let před Kristem a to tu nejspíš byla právě v plném proudu doba bronzová. Projděte celou vesničku a všechno si pozorně prohlédněte. Na jednom z kamenných stolů leží mísa s vejci. Prohlédněte si ji pomocí brýlí. Uvidíte další, tentokrát modrý kruhový symbol.

Ve vesnici ještě najdete pravěký náhrdelník, jehož součástí jsou předměty z budoucnosti. Zajímavé, tohle místo v sobě nějak zvláštně propojuje dávnou minulost, Benjaminovu dobu a také budoucnost. Jaké je datum v téhle době nemáme podle čeho zjistit, ale dá se předpokládat, že bude asi také 29. dubna. Nakonec liduprázdná vesnice, ve které ještě hoří ohniště, tomu nasvědčuje. Je to až znepokojivě podobné, jako v roce 1912 a těžko říci, jestli v roce 2004 všichni zaměstnanci muzea v majáku skutečně odjeli na pevninu, tak jak si myslela Polly. Možná na Fetch Rocku nikoho nenašla ze stejných podivných důvodů, jako Benjamin ve své době. Možná všichni prostě zmizeli, stejně jako tady nebo v roce 1912. Ale už dost spekulací, pojďme se podívat dál.

Obřadní kameny:

Projděte vesnicí a dejte se podél mokřiny stále rovně, až narazíte na kamenný chodník. Po chodníku dojdete k něčemu, co vypadá jako miniaturní Stonehenge. Prohlédněte si stojící kameny pomocí vašich úžasných brýlí. Uvidíte další soustavu čísel. Pak se ještě podívejte na kámen uprostřed vztyčených kamenů. Přestože na něj brýle nereagují, nasaďte si je. Uprostřed kamene uvidíte písmeno Z. Takže teď máme tři číselné řady, na třech různých osách. Zatím ještě pořád nevíte, k čemu vám budou, ale nezapomeňte si i tu poslední důkladně poznamenat (Z180 110 150).

   

Teď se vraťte zpět do vesnice a najděte kamenný stůl, na kterém ležel náhrdelník s klíčem. Odtud pokračujte dopředu a po dvou krocích se dejte vlevo. Dostanete se mezi skály. Tady zase dávejte pozor. Jedna cesta vede do nitra skal, je slepá a na jejím konci narazíte na prohlubeň v kameni, která je naplněná vodou. Podívejte se nahoru, na skále leží malá kamenná mohyla a na ní další disketa. To už je teda fakt zvláštní.

Jeskyně:

Vraťte se zpět mezi skály a dejte se dalším možným směrem. Měli byste narazit na vchod do jeskyně. Tady už ovšem budete jako doma. Jeskyně je rozdělena chodbami na dvě části. V jedné části jsou uloženy různé obřadní misky a mísy. Na jednu z misek reagují brýle, nasaďte si je a pečlivě poslouchejte, co vám budou duchové šeptat. Není to nic povzbudivého, že? Fakt, že smrt je všude, si tedy mohli nechat pro sebe.

Otočte se a vraťte se do centrální chodby. Jděte se podívat do druhé jeskyně. A pozor. Tady leží zajímavá věcička. Vypadá trochu jako nějaká sonda. Nemůže to být ten kovový barel, který viděli Benjamin i Drake ve svých snech? Ale kde se tady vzala, kdo ji sem poslal a proč? To jsou otázky, na které stále neznáme odpověď. Klikněte na sondu. Vrchní obal se otevře a objeví se obrazovka, na které se zjevně mají zadat nějaká data. Souřadnice bychom asi měli. Vzpomeňte máme tři sady čísel na ose X, Y a Z. Ovšem o datu se zatím můžeme jen dohadovat a čas neznáme vůbec. V dolní části obrazovky jsou podobné symboly jako jste v průběhu putování našli, ale máte jen dva a tady vidíte, že je třeba zadat čtyři. Tak sondu zavřete a vraťte se na místo v rákosí, ze kterého se přeneste zpět na maják v roce 1912.

Maják – rok 1912

Tak, vrátili jste se do majáku v roce 1912. Teď je třeba najít třetí a čtvrtý symbol. Třetí symbol najdete v nejvyšší místnosti majáku v téhle době. Vylezte až nahoru a postavte se zády k panelu s pákami. Před sebou vidíte hlavní světlomet. V jednom okamžiku je možné na světlomet použít brýle. Jakmile to uděláte, objeví se další symbol. Je žlutý. Takže teď už máte tři symboly (zelený, modrý a žlutý). Nepřipomínají vám ty barvy něco? Ano, na jednom z náčrtků v Drakeově místnosti byly namalované čtyři takto barevné terče. Pokud je úvaha správná, chybí nám ještě fialový symbol, a tak nastal čas přenést se zase do jiného času.

Do roku 2090 se můžete dostat dvěma způsoby. Buď se vrátíte do roku 2004 a přenesete se pomocí obrázku letadla v přednáškové místnosti, nebo zvolíte složitější cestu a k přenosu použijete stěnu v kotelně. Kdo chce jít se mnou a prohlédnout si technické zázemí Deosu, nechť mne následuje.

Sejděte až dolů do kotelny a vejděte do výklenku za kotlem. Použijte lucernu a pak brýle na cihlovou stěnu před sebou. Pokud se vše podařilo, jsou z místnosti bývalé kotelny jen ruiny zaplavené vodou a vy jste v roce 2090.

D.E.O.S. 2090

Cesta podzemím:

Podívejte se kolem sebe, do celého prostoru bývalé kotelny prosakuje voda a některé průchody jsou zavalené sutí. Jít se tu dá jen tam, kde kdysi bývalo skladiště uhlí a nebo se můžete vrátit zpět do své doby.

Přebroďte vodu a vstupte do zříceného skladiště. V Benjaminově době tady bývaly schody vedoucí do majáku. Teď tu není nic než hromada kamení. Projděte podloubím do místnosti, která bývala skladem na sudy a najděte průchod skrz temnotu. Při pátrání po průchodu pozorně poslouchejte zvuky kolem sebe, vypadá to, jako by volaly nějaké děti. V tomhle místě bohužel není možné použít lucernu, takže se musíte řídit jen kurzorovou šipku a vlastním orientačním smyslem. V jednom místě narazíte na otvor ve zdi. Prolezte na druhou stranu do osvětlené chodby. Na zemi vidíte, krabici s detonátory a výbušninou, takže díra ve zdi je zřejmě umělého původu. Někdo se opravdu nutně potřeboval dostat ven.

Výtahová šachta a odmořovací prostor:

Rozhlédněte se kolem sebe. Na jedné straně chodby vidíte dveře se dvěma zářivkami. Projděte jimi, prohlédněte si výtahová lana a najděte žebřík. Slezte dolů do výtahové šachty. Po cestě uslyšíte kolem sebe spoustu různých tajemných zvuků. Pod sebou vidíte kabinu výtahu, seskočte na ni a poohlédněte se kolem. Vidíte krabici s nářadím, identifikační kartu, ze které se dozvíte, že ji tu ztratil kdosi jménem Magnus Griel, a že se nacházíte na místě zvaném D.E.O.S. Otevřete krabici s nářadím a vezměte si věc, která vypadá jako elektrický šroubovák.

Najděte otvor ve střeše výtahu a spusťte se do kabiny. Projděte do červeně osvětlené chodby a dveřmi do vlastního prostoru Deosu. Po pravé straně v první místnosti najdete další identifikační kartu. Tentokrát ji ztratila žena – Marie Ortegová. Vedle karty leží malý osobní počítač. Přečtěte si záznamy v něm uložené. Mimo jiné se dozvíte, že jste v roce 2090 a že v poslední tobě se tu dějí velmi podivné věci.

Projděte dveřmi s číslem jedna do další místnosti. Jakmile uděláte první krok za dveřmi, spustí se odmořovací zařízení umístěné na stropě. Počkejte, až vás protichemická látka důkladně opláchne a důkladně prozkoumejte místnost. Když vejdete mezi sloupy po straně místnosti, pohasnou všechna světla kolem. Pak projděte dveřmi číslo dva. Za nimi najdete prostor, který vypadá jako nějaký sklad roztodivných přístrojů. Nejzajímavější jsou tu okna. Vypadá to, že jsme hluboko pod hladinou oceánu. Přestože tomu napovídal výtah vedoucí kamsi do nitra skály Fetch Rock, musím se přiznat, že jsem byla dost překvapená.

Ventilace a skladiště:

Dveře na druhé straně místnosti nejdou otevřít, tak se budeme muset podívat po nějakém jiném způsobu, jak se dostat dovnitř. Vraťte se kousek zpět. Na levé straně u podlahy je žlutá mřížka od klimatizace. Použijte na ni nalezený šroubovák. A hele, on je to příruční laser. Nevadí, stejně se výborně hodil. Prolezte mřížkou a použijte lucernu. Lezte kupředu a na rozcestí se dejte doleva a pak stále dopředu, dokud nenarazíte na další ventilační mřížku. Tahle je červená a otevřená. Je vidět, že Magnus fakt hodně pospíchal. Prolezte mřížkou do místnosti. Je to něco jako skladiště. Můžete se tady porozhlédnout, ale kromě zeleného přístroje ve výklenku, tady nenajdete nic zajímavého. S přístrojem si momentálně moc nepohrajete, protože neznáte potřebnou číselnou kombinaci, tak se nezdržujte a projděte do prostoru stanice dveřmi s červenými zářivkami.

Ošetřovna:

Postupte o jeden krok dopředu a rozhlédněte se. Vidíte, že stojíte na křižovatce chodeb. Vlevo je krátká chodbička a dveře do další chodby. Na konci chodby jsou další dveře, ale tyhle jsou zamčené. Vpravo je chodba s mnoha dveřmi po obou stranách. Jedny dveře jsou i na konci chodby, ty vedou do kuchyně. No, a když půjdete rovně, dostanete se na ošetřovnu.

Na ošetřovnu půjdeme nejdříve. Projděte dveřmi a pokračujte modře osvětlenou chodbou. Po pár krocích budete mít po pravé ruce lůžko zakryté záclonou. Odhrňte záclonu, použijte brýle a zapište si datum a čas, který vám přístroj ukáže (00:05 20/04/90). Pak si ještě pečlivě celou místnost prohlédněte. Nejvíce zajímavé jsou tu rentgenové snímky. Když se podíváte důkladněji, uvidíte na dvou z nich něco, co na snímku lidské hlavy a páteře rozhodně nemá co dělat. Jak se na rentgeny dostal pentagram, je naprostá záhada. Nyní se vraťte na křižovatku a postavte se zády ke dveřím do skladu.

Otočte se vlevo a prohlédněte si fotografie na stěnách. Jsou na nich sondy, které D.E.O.S. v průběhu let postavil a vyslal do hlubin vesmíru. A hele, jedna z nich se jmenuje Malakai a vypadá přesně jako ta, kterou jste našli v jeskyni v době bronzové. Fotografie je přečmáraná, pročpak se někdo tak zlobil? Nebo že by to byl trapný pokus o utajení?

Kuchyň:

Vejděte do dveří na konci dlouhé chodby. Ocitnete se v kuchyni, za jejíž zařízení by se nemusela stydět ani Prima vařečka. Vypadá to, že tady byl nějaký mejdan. Kdosi jménem Ivan měl narozeniny. Musela to být parádní oslava. Stopy po ní jsou vidět všude kolem, nikdo se neobtěžoval s úklidem. Nebo možná uklidit nestihli. Vypadá to, že stejně jako v ostatních případech obyvatelé stanice zmizeli úplně náhle. Na stole je ještě nalitá polévka, a jedna její porce dokonce zůstala v mikrovlnce.

Na jednom z kuchyňských pultů stojí pohlednice. Je na ní stejné letadlo jako na fotografii v přednáškové místnosti v roce 2004. Také funguje stejně. Zatím se ale nepřenášejte. Prohlédněte si všechno, co můžete a všimněte si, že na jeden z povalujících se hrnečků můžete použít nějaký nástroj z inventáře. Zatím ovšem ten správný nemáte, tak pojďme dál.

Prostory pro posádku:

Je třeba prozkoumat kabiny jednotlivých členů posádky stanice. U každých dveří je fotografie jejího obyvatele a tlačítko pro vstup. Do některých dveří vstoupit nemůžete. Jak je vidět, Magnus Griel tu někoho pořádně naštval, protože ho z posádky vyhodili a jeho dveře jsou zamčené. Další dveře, které nejdou otevřít jsou dveře od kajuty Marie Ortegové. To je ta žena, jejíž identifikační kartu jste našli v odmořovacím centru. Do ostatních místností se podívat můžete. Po cestě si nezapomeňte přečíst světelnou tabuli, která vám odhalí historii Deosu.

Mitsuyo Taku:

Vejděte dovnitř a prohlédněte si celou místnost. Zvlášť důležitý je kapesní počítač, který leží na posteli. Zápisy v něm mají formu deníku a dozvíte se z nich o podezření, která Mytsuyo má v poslední době. Myslí si, že se jí někdo vloupal do kajuty a hrabal se v jejích věcech. Z jejích zápisků také zjistíte, že na stanici se nachází přístroj ke snímání a přenosu otisků prstů. Je uschovaný ve skladu, v tom podivném přístroji, ke kterému jsme neměli kombinaci. S neopatrností vlastní všem adventurním postavám, sdělila Mytsuyo potřebnou kombinaci svému deníku, takže víme, že čísla jsou: 391865. Položte deník a z krabičky na posteli si vezměte průhlednou fólii.

Ivan Krozt:

Tak tady bydlí oslavenec. Všude jsou tu dárečky a zdá se, že tajemné události mu ani nedovolily je všechny rozbalit. Prohlédněte si místnost a přečtěte přáníčka. Vypadá to, že hlavním dárkem byl robot. Pod časopisy na posteli je k němu dálkové ovládání. Jenže zase neznáme správnou kombinaci barevných tlačítek, takže robotek se ani nehne.

Corbin Hart

V téhle kajutě najdete nejpodivnější věci. Na posteli leží kresby, které malovaly Hartovy děti. Prohlédněte si je. Je na nich maják na Fetch Rocku, tak jak vypadal v roce 1912 a na jednom obrázku dokonce nakreslily Benjamina Parkera. Kresba je neumělá, ale podoba je nezpochybnitelná. Ty kresby jsou velmi znepokojivé.

Trochu světla do téhle neprůhledné záhady vnesou poznámky uložené v krabici na posteli.

Tajné poznámky ředitele projektu

Papír. Dá se tomu vůbec uvěřit? Na konci 21. století používám papír a pero. Mám k tomu samozřejmě důvod. Už nikomu z posádky nevěřím a potřebuji své poznámky udržet v tajnosti. Je hrozné, že to říkám, ale teď už se mohu spolehnout jen na své vlastní instinkty. Staly se divné věci od té doby, co jsme ztratili Malakaie. Někteří, včetně Tracey Heathové, činí za tu ztrátu odpovědného mne osobně. Přestože slyšeli záznam ze startu a mají k dispozici i přepis hovoru mezi mnou a počítačem, myslí si, že mé pokyny nebyly dost jasné a mé reakce dost rychlé. Když je to tak, nemohu toho mnoho dělat. Nakonec jsem ředitel celého projektu, jako jediný mám přístup k hlavnímu ovládacímu panelu a jako jediný mám klíč od řídící místnosti. Místnost je zamčená a klíč je ukryt na bezpečném místě. Až do konce vyšetřování nenechám nikoho vstoupit a manipulovat s daty. Nehodlám být za tuhle situaci zodpovědný.

Chápu, že vedení firmy Hadden Industries zuří, kdo by také měl radost ze ztráty hardware v ceně 10 milionů liber. Ale nejspíš je v tom ještě něco jiného, počítač před ztrátou kontaktu projevoval příliš velkou dávku samostatnosti. Proč se vypnuly bezpečnostní systémy? Co se stalo? Co byla ta neznámá věc, se kterou se Malakai potkal? Tolik otázek a žádné odpovědi. Cítím se mizerně! Za ty měsíce, kdy jsem toho malého programoval, trénoval a učil samostatně se rozhodovat, jsem k němu přilnul skoro jako k živé bytosti. Teď mne ve snech pronásleduje utkvělá představa, že je uvězněný v nějakém stísněném prostoru, bez energie a možná mrtvý ……………….

Myslím, že mé zaujetí sondou vyplývá z mého bezpečnostního prověření. Já jsem jediný, kdo zná správnou startovací sekvenci, kromě Malakaie samotného, samozřejmě. Takže pokud došlo k nějakému špatnému prostorovému skoku, je software naprogramovaný tak, aby vyrobil energii potřebnou pro návrat skoro z čehokoliv. Ale jak o tom čím dál víc přemýšlím, začíná být jasné, že systém selhal a Malakai se nemůže vrátit.

Ztratil se nám ze snímacího zařízení téměř okamžitě po startu. Možná bych měl zničit všechny kódy, vypadá to, že teď už nám k ničemu nebudou. Sbohem Malakai, omlouvám se, zřejmě jsem selhal.

Mitsuyo má nějaké podezření. Slyšel jsem ji mluvit s Marií o xi-paprscích. Na co je u všech všudy potřebuje? Je dost chytrá, aby si dala věci dohromady? Ještě větším problémem začíná být Magnus (jako bych neměl dost starostí). Magnus je v poslední době opravdu divný. Myslím, že to začalo při práci na opravě toho výtahu. Dřív to byl veselý a optimistický člověk, teď se chová jako případ pro psychiatra.

Sice jsem poslal spěšnou zprávu na ústředí, ale než přijdou instrukce, od jejího veličenstva Heath, může být pozdě.

Nesnáším to tady. Nesnáším, když musím být tady dole. Když tu byl Malakai, dala se ta samota a odloučení v hlubinách snést. Ale teď……..

Dnes večer bude oslava Ivanových narozenin. Nechce se mi tam. Budu se snažit dostat se ze společenské místnosti co nejdřív. Umím si představit lepší věci, které se dají dělat. Nemám tyhle oslavy rád. A navíc, jestli se tam něco špatného stane, nechci toho být součástí.

Než z místnosti odejdete, poslechněte si vzkaz v MP3 přehrávači a otočte model plachetnice ve vitríně. Na spodní straně modelu je připevněn klíč (vypadá stejně jako ten na pravěkém náhrdelníku), vezměte si ho.

Sklad a řídící místnost:

Jděte k zamčeným dveřím na konci krátké chodby. Na zdi vpravo je zámek, vložte do něj klíč. Dveře se otevřou. Místnost před vámi je tmavá a jedinou zajímavou věcí v ní je monitor počítače. Všimněte si, že na monitoru je stejná barevná změť světel, jako byla na stěně jeskyně v roce 1912 (váš první přesun v čase). Nic víc tu není ani k vidění ani k odnesení. Vraťte se na chodbu a projděte až na její konec. Otevřete dveře do skladu a přistupte k přístroji ve výklenku. Na klávesnici navolte číselnou kombinaci z deníku Mitsuyo (391865). Z přístroje vypadne malá zářivka. Možná jsou to ty paprsky, o kterých byla zmínka v deníku. Tak, teď ještě vědět, jak získat ten správný otisk prstu.

Vzpomínáte na ten hrnek v kuchyni? Běžte na něj zářivku vyzkoušet. Zdá se, že to funguje, že jo? Pod světlem vidíte na hrnku krásný otisk prstu. Sice nevím, jak vím, že tohle je ten správný otisk, ale sejměte ho pomocí fólie, kterou máte v inventáři a vraťte se do kajuty Mitsuyo Taku.

Kajuta Mitsuyo:

Vložte fólii s otiskem do snímacího zařízení vlevo na stole. Použijte šipky po straně a přístroj vám po chvíli ukáže, že otisk prstu patří Magnusovi. To je ten chlapík, co udělal díru do zdi, vyhodili ho z posádky a on sám nakonec skončil jako průsvitná bytost na ošetřovně. Z přístroje uslyšíte zase hlas Malakaie. Mluví o Drakeovi, Magnusovi, Marii a nakonec i o vás Benjaminu Parkerovi. Teda ten, kdo Malakaie naprogramoval, nebyl zrovna příjemný chlapík.

Fetch Rock 2004

Teď se musíte vrátit do roku 2004, protože v přednáškové místnosti je jediný počítač, ve kterém si můžete přečíst vaší druhou disketu nalezenou v době bronzové. Přeneste se pomocí fotografie letadla na kuchyňském pultě.

V přednáškové místnosti zasuňte druhou disketu do počítače a prohlédněte si obrázky. Na jednom je narozeninový robot a na druhém barevné čtverečky. Růžový čtvereček je v rámečku. Zapamatujte si barvy čtverečků které následují (zelená, červená, modrá a oranžová) a vraťte se pomocí fotografie do roku 2090.

D.E.O.S.

Z kuchyně pospíchejte do Ivanovy kajuty. Použijte na robota dálkové ovládání a zmáčkněte tlačítka v pořadí: růžové, zelené, červené, modré a oranžové. Robot ožije a na protější stěnu promítne poslední symbol, který potřebujete pro Malakaie. Teď už máte všechny potřebné údaje, abyste mohli sondu přeprogramovat a poslat ji zpět tam, kam patří. Musíte se k ní jen dostat. Vraťte se stejnou cestou, kterou jste sem přišli. Projděte až do zatopené kotelny majáku a přes cihlovou zeď se přeneste do roku 1912.

Pak vylezte do posledního patra majáku, vejděte do Drakeova pokoje (12132434), otevřete přístěnek (R3782), odhrňte šaty a přes fotku rákosí se přeneste do pravěké vesnice.

Doba bronzová – dokončení

Najděte cestu do jeskyně a přistupte k sondě. Otevřete kryt a na obrazovce nastavte všechny hodnoty, které jste na svých cestách našli.

Do první řádky zadejte čas a datum nalezené na posteli v Deosu: 00:05 20/04/90. Na osu X přijde číselná kombinace z roku 1912: 160 140 090. Na osu Y zadejte čísla, která jste objevili na modelu rádia v přednáškové místnosti roku 2004: 120 180 020 a konečně na ose Z je třeba nastavit čísla ze stojících kamenů: 180 110 150.

Teď ještě najít správné barvy a tvary symbolů. Udělejte to. Správné pořadí vidíte na obrázku.

No a teď zmáčkněte zelenou šipku a už se jen podívejte na outro a poslechněte si, co všechno vám Malakai poví.

" Parker není žádný démon, mé informace byly chybné, Parker je můj zachránce. Muž, který kreslí mapy, je tvoje jméno. Ty jsi muž, který mi vrátil svobodu. Já se mohu nyní vrátit do svého času, opustím toto místo a už se nikdy nevrátím. Konečně, moje doba na mne volá a já se brzy setkám se svým přítelem. Moje minulé skutky budou odpuštěny a všechny škody napraveny. Nikdo už kvůli mně nebude trpět. Vy všichni společně jste mne zachránili a ty Parkere jsi jim vrátil jejich čas. Všechen čas světa je zase váš…………….“

Díky za všechno, Jonathan!

Jak to vypadá, tak se vám podařilo tuhle zlomyslnou sondu poslat zpět do jejího času, do doby předtím, než se Magnus zbláznil a všechno se pokazilo. Doufejme, že i ve všech ostatních časových obdobích se věci vrátí k normálu a Benjamin Parker prožije svůj další život ve své době a nakreslí ještě spoustu nádherných map.

Návod je napsán pro stránky Abeceda her.

[Verze pro tisk]   [Zpět]
Vyhledávání v návodech
[Zobrazit všechny návody]       Obsahuje výraz: