Návod:
[Stáhnout RAR návod]
[Verze pro tisk]
Gabriel Knight 2 - The Beast Within - Abeceda her - vše co potřebujete pro hry
Gabriel Knight 2 - The Beast Within
Kapitola I
Na samém začátku hry je
Gabriel vyzván skupinou německých lidiček, aby dostál svému původu a
pomohl jim za pomocí svých vrozených schopností ulovit běsnícího
vlkodlaka. Když se Gabriel vzbudil v Huberově sídle na pokraji Mnichova, v
jehož blízkosti byl vlkodlak naposledy spatřen, nezbylo mu než se pořádně
porozhlédnout po dočasně opuštěném domě. Ze své tašky si nejdříve
pobral to nejdůležitější co si sbalil na cestu - dopisy, peněženku a
starodávnou dýku jeho rodu. Vlevo od vstupních dveří si přečetl zprávu
od pana Huberta a zpod zrcadla vytáhl klíčky od auta. Pak vytáhl z kapsy
dopis od Grace, přečetl si ho a použitím papírů na stole své sekretářce
(a přítelkyni) odepsal. Při prohlídce stolu si Gabriel rovněž všiml
Mnichovského deníku, ze kterého se dozvěděl, který komisař byl pověřen
řešením případu "řádícího vlka" a také se dočetl, že vlk
údajně utekl z Hellabrunnské zoologické zahrady. Dalším prohrabováním
kapes si Gabriel zrekapituloval předměty, které si vzal s sebou a pročetl si
dopis od svého právníka Uberga, který potvrzoval jeho majetnické právo na
zámek Ritter Castle a okolní pozemky. Najednou se Gabrielovi udělalo zle ze
zatuchlého vzduchu místnosti, takže vyšel ven před dům nadechnout se čerstvého
vzduchu.
Dal se doprava směrem k podivnému
vodnímu korytu vyřezanému z mohutného kusu zatuchlého dřeva. Jak tak procházel
okolo, všiml si čerstvého otisku zvířecí pracky v blátě pod korytem. Za
korytem nalezl již jen neprostupnou hradbu lesa. V trávě před prvními
stromy však postřehl cosi zajímavého a když se podíval blíže, našel
chomáček zvířecích chlupů. Vzal si je s sebou jako pravděpodobný vzorek
vražedného zvířete. Při další prohlídce okolí domu, tentokrát vlevo od
hlavního vchodu, narazil na jakýsi přístěnek s umyvadlem. Bez okolků
popadl zde přítomný cement, namíchal z něj hrubou maltu a jejím nalitím
do bahnitého otisku získal stopu zvláštního zvířete, které mu čím dál
tím méně připomínalo vlka. Pomocí klíčků odemkl Volkswagen stojící před
domkem a rozhodl je jet do čtvrti Talkirchen, kde se nacházelo inkriminované
ZOO. Automaticky vyhledal výběh vlků, přečetl si tabulku o vlcích, podíval
se na povalující se exempláře a neúspěšně se pokusil vejít do ohrady. Příchozího
opatrovatele vlků Thomase vyzpovídal ze všeho, co ho napadlo. Thomas poslal
Gabriela za jeho nadřízeným doktorem Klingmannem, Gabriel uposlechl a vydal
se doleva do administrativní budovy. Rozhovor s doktorem Klingmannem si raději
nahrál na kapesní magnetofon. S úmyslem vrátit se do ZOO později se odebral
do Lochhamu na Huberovou farmu. Při pohledu na magnetofon s nahrávkou ho
napadl mazaný podfuk. (Pomocí volby RECORDING) si připravil (LOAD A) nahrávku
doktora Klingmanna a prázdnou audiokazetu (LOAD B) a začal mixovat (SPLICE).
Vybíráním vhodných slov namixoval užitečnou větu "Thomas? Herr
Doktor Klingmann here. Show our wolves to Mr. Knight." a nahrál ji na prázdnou
kazetu (TRANSFER). Pak se spokojeně vrátil do ZOO a opatrně se vetřel do
doktorovy kanceláře. Doktor nikde, bezva. Rychle prohledal jeho kabát visící
na věšáku u dveří a nalezl útržek jakéhosi účtu. S vědomím, že musí
jednat rychle se svým nálezem dále nezabýval a ihned použil kazetu s
namixovanou nahrávkou na vysílačku ("Walkie Talkie") v pravé části
doktorova stolu, čímž si zajistil přístup k vlkům. Když Thomas přivolal
vlčici Margaritu, Gabriel si prohlédl její identifikační přívěšek a
pohladil ji, načež mu mezi prsty zůstalo pár vlčích chlupů.
Po úspěšné "prohlídce"
zoologické zahrady se Gabriel rozhodl vyhledat právnickou firmu spravující
jeho nově nabytý majetek a poštu, kde by mohl poslat svůj dopis Grace.
Rozjel se proto do centra Mnichova, na náměstí Marienplatz. Nejdříve se dal
doleva okolo masny do právnické kanceláře Übergrau, Höffen & Schnell.
Přijal jej mladší právník Übergrau, který se ukázal být velice vstřícným
a po krátkém rozhovoru dal Gabrielovi dokonce kontakt na mnichovskou
univerzitu. Po návštěvě právnické kanceláře se Gabriel vydal ulicí směrem
doprava až na samotné náměstí s kašnou. Pak pokračoval dál ulicí
Dienerstrasse, v jejíž polovině po pravé straně zašel na poštu poslat
dopis Grace (Gabriel-to-Grace Letter). Než se vydal na univerzitu, odskočil si
ještě na chvíli na Huberovu farmu a bližším prozkoumáním účtenky
profesora ze ZOO (Klingmann's Receipt) nalezl zvláštní protisk jakéhosi nápisu.
Použitím účtenky na zrcadlo velde dveří získal podezřelou mnichovskou
adresu - 54 Dienerstrasse. Opět nasedl do automobilu a vydal se na Mnichovskou
univerzitu. Laborant Michael mu tam vstřícně zanalyzoval oba vzorky zvířecích
chlupů (z farmy a ze ZOO) a odlitý otisk tlapy. Laborant Gabrielovi napsal
analýzu těchto vzorků, ve které uvedl důležitou skutečnost, že vzorek
chlupů z farmy pravděpodobně nepocházel z běžného vlka. Z univerzity se
Gabriel vydal znovu za svým právníkem Übergrauem a zeptal se ho na adresu
nalezenou na druhé straně Klingmannova účtu. Dozvěděl se, že se jedná o
organizaci Royal Bavarian Hunting, která vydává povolení k lovu divoké zvěře
a začalo mu vrtat hlavou, na co doktor zoologie potřebuje povolení na zabíjení
zvířat. Vydal se tedy do domu č.54 v ulici Dienerstrasse (jedna obrazovka za
poštou). Nepříjemný klerk Xavier ho ale vyrazil s tím, že nemá potřebné
rodinné dokumenty. Další, v pořadí již třetí návštěva právnické
firmy Übergrau, Höffen & Schnell za tento den spravila i tento problém.
Zatímco dr. Übergrau sháněl potřebné papíry, zajel Gabriel na policejní
stanici za účelem domluvit si schůzku s komisařem. Anglicky nekomunikující
úředník se však ukázal být nepřekonatelnou překážkou a tak se Gabriel
vrátil do právnické firmy pro připravené rodinné dokumenty a šel je ukázat
Xavierovi do Královské Bavorské Lovecké společnosti (Royal Bavarian Hunting
Lodge). A brzy nato už byl jejím hrdým členem. A o jistých dalších členech
začal mít vážné pochybnosti.
Kapitola II
Jakmile Grace dostala Gabrielův
dopis, pocítila, jak se v ní pověstné ucho od džbánu utrhlo. Sbalila svých
pět švestek a prvním letadlem odletěla do Německa. Gabriela však v jeho
starodávném rodinném sídle nenašla. Nevěda kam jinam se odebrat,
souhlasila s nabídkou hradní paní, aby v zámku přenocovala a počkala, až
se Gabriel objeví. Na druhý den ráno si řekla, že pouhým čekáním v koutě
ničeho nedosáhne a tak se vydala zkoumat své okolí. Nejdříve našla zamčené
dveře za gabrielovou ložnicí, pak vyšla ven před zámek a uviděla
Gabrielovo auto. Na oboje se zašla do zámku zeptat nepříjemné Gerdy. Gerda
Grace sdělila, že klíčky od gabrielova auta nemůže nikomu dávat a za zamčenými
dveřmi v gabrielově ložnici že se nachází starodávná knihovna rodu
Ritterů, kam ji, bohužel, rovněž pustit nemůže. Vida, že s ní po dobrém
nepochodí, vydala se sama do městečka Rittersberg. Nejdříve se dala doprava
do hostince "Goldener Löve" a promluvila si se starým majitelem.
Konečně se tak dozvěděla o novém gabrielově případu něco bližšího.
Vyšla ven a nevěda, kam se vydat zaklepala na modré dveře domu vlevo od
hostince. Od dobrého muže (tm), jehož xicht se objevil v okénku se dozvěděla,
že muž je zprávcem městské haly. Zeptala se ho, zda nemá nějaké záznamy
o domnělém soudním procesu s vlkodlakem, který se podle majitele hostince měl
odehrát někdy v 17. století. Správce se vyjádřil, že je to možné, ale
že potřebuje přesné datum procesu. Když se Grace vrátila na zámek,
zjistila, že se v jejím pokoji stále ještě šolíchá dotěrný řemeslník,
takže se vrátila do městečka, prohlédla si místní kostel a když se opět
vrátila do zámku, našla už svůj pokoj prázdný. Prozkoumáním ohniště,
u kterého řemeslník cosi kutil našla mužovu brašnu, ze které si "půjčila"
šroubovák. Bližším prozkoumáním krbu nalezla zvláštní otvor na místě
chybějícího kamene a s nadějným úmyslem do něj zasunula šroubovák. Výsledkem
kopulace šroubováku s krbem bylo kliknutí vycházející ze skříně u dveří.
A když Grace skříň otevřela, uviděla tajnou chodbu. Ha! Tajnou chodbou
Grace prošla do pokoje naproti její ložnici, rychle jí došlo, že se ocitla
v pokoji zámecké paní Gerde. Podívala se na obraz gabrielova strýce
Wolfganga a když nenarazila na nic dalšího zajímavého, otevřela skříň s
tajným průchodem a už už se chtěla vrátit chodbou zpět, když tu uviděla
klíč. Zpět se tedy vrátila vyzbrojena klíčem, který padl ke dveřím do
knihovny. Množství knih bylo zdrcující, ale časem Grace našla, co hledala
- útlou knížečku o vlkodlacích. Hned poté byla však odhalena Gerdou, se
kterou se ošklivě pohádala. Z knížky vypadl dopis, který (spolu s knížkou,
pochopitelně) Grace pečlivě prostudovala. Dozvěděla se tak o existenci dvou
důležitých osobností Ritterovské krve z dob procesů s vlkodlaky - Victora
a Christiana Rittera. Jejich dva osobní deníky nalezla v pravé horní části
knihovny a prostudovala je. Ve Victorově deníku našla tolik potřebné datum
Ritterburgského procesu s vlkodlakem. Poslední informace, kterou potřebovala
byl osud krále Ludvíka II, jehož životopis v žádném z oddílů knihovny
bohužel nenašla. Usedla tedy ke gabrielovu psacímu stolu a použitím vizitky
zatelefonovala do USA profesoru Barclayovi z Yalské univerzity. Profesor slíbil,
že se po osudu Ludvíka druhého podívá a zavolá zpět. Grace se mezitím
vydala do města a šla říci správci městské haly přesné datum procesu s
vlkodlakem. Chvíli s ním na toto téma hovořila, načež ji dobrý muž
zavedl do podzemní kobky, kde byl vlkodlak svého času vězněn. Grace se podívala
z okénka, na jehož žbrdlení našla něco stop po vlkodlakových škrábancích
a pak se zahleděla na kostel. Dostala nápad - prostudovat obsah zpovědi,
kterou podal vlkodlak tehdejšímu faráři coby své poslední přání. O svém
nápadu pověděla vstřícnému správci městské haly. Ten její nápad
shledal zajímavým a napsal vzkaz pro angličtinou nedotčeného faráře, ve
kterém ho vyzval k vydání příslušních spisů. Grace tento vzkaz odnesla
faráři do kostela a s vyhledanými akty se vrátila k dobrému muži v městské
hale. Ten jí přeložil spoustu zajímavých věcí, které o sobě vlkodlak
vypověděl. Než se Grace vrátila na zámek, zaskočila ještě do hostince
zeptat se hospodského na krále Ludvíka II. Něco se sice dozvěděla, ale
nebylo toho dost. Zpátky na zámku šla rovnou do knihovny, usedla ke
gabrielovu psacímu stolu a napsala Gabrielovi dopis, ve kterém shrnula své
poznatky. Spolu s příslušnými knihami jej vložila do obálky, kterou ukázala
dole v hale Gerdě, aby získala gabrielovu adresu. Pak se vydala do
Rittersburgu hledat poštu. Našla ji brzy, byly to dveře vlevo od hostince.
Zazvonila na maličký zvonek na pravé straně dveří a úřednici dala obálku
připravenou k odeslání. Potom zaplatila poštovné markami ze své pěněženky
a spokojena se svým slídilským výkonem se vrátila na zámek.
Kapitola III
Gabriel se vzbudil po noci plné
prapodivných snů. Nevěda jak načít další den svého dobrodružného života,
pročetl si noviny ležící na stole a dozvěděl se tak o další rituální
vraždě. V Mnichově se vydal nejdříve za svým právníkem, který mu dal
dopis od Grace. Po přečtení dopisu si Gabriel s právníkem promluvil o zajímavostech,
které se dočetl z dopisu, jmenovitě o králi Ludvíkovi II a o Černém
vlkovi. Nic moc z toho nebylo, takže se vydal do ulice Dienerstrasse podívat
se na místo vraždy. Našel ho až na samém konci ulice podle rojení policejních
aut a novinářů. Komisař Leber se ale i nadále ukázal naprosto
nekomunikativním a tak Gabriel ukázal výsledky analýzy univerzitního
laboranta televiznímu štábu postávajícímu vlevo. Tam pochopitelně uspěl,
ale než se vůbec stačil dostat k jádru věci, byl přerušen komisařem
Leberem, jehož pozornost si svým počínáním bez debaty získal. Ihned po
tomto úspěšném "divadélku" se vydal na Mnichovskou policejní
stanici a pořádně si s komisařem promluvil. Jediné co se dozvěděl bylo jméno
poslední oběti. Když se pak podle rady komisaře podíval na mapu vražd na
stěně, postřehl maličký papírek se jménem oběti (Karl Grossberg) a
telefonním číslem. Nalezené číslo si nenápadně načmáral do svého deníčku,
rozloučil se s komisařem a vydal se ke svému právníkovi, který se stále
častěji stával útočištěm téměř všech jeho otázek a tužeb. Tentokrát
ho požádal o vypracování seznamu všech zmizelých osob za posledních deset
let. S vědomím, že je to zařízeno si prohléhl vizitku barona von Glowera,
kterou dostal včera v klubu lovců a vydal se barona navštívit (na mapě
stanice Perlach). Po spíše matoucím než osvětlujícím rozhovoru se už měl
k odchodu, když si všiml zvláštní masky visící na pravé stěně. Zeptal
se na ni barona a prohlédl si ji. Vskutku zvláštní maska.
Po návštěvě barona se vydal
domů na farmu a použitím papírku za zápisníku na telefon ležící na
stolečku vpravo od kamen zavolal na telefonní číslo získané v komisařově
kanceláři. Pak usedl ke stolu a napsal druhý dopis Grace. Po cestě do Královkého
bavorského klubu lovců se stavil na poště a dopis odeslal. V klubu si
promluvil s nepříjemným klerkem Xavierem a rozhodl se, že teď, když je
klub prázdný, trošku ho proslídí a podívá se po čemkoliv, co by mohlo být
zajímavé. Po podrobnější prohlídce bylo Gabrielovi jasné, že v klubu není
nic zajímavého. Nic kromě zamčených dveří vlevo od zadního východu na
ulici. Klerk by jistě nedal klíče k těmto dveřím z ruky, ale na druhou
stranu je určitě měl ve svém stolku. Gabriela napadlo logické východisko:
distrakce. Xaviera bude nutné nějak odlákat.
Šel se projít městem, s nadějí,
že ho možná něco napadne. V místě, kde pravidelně vystupoval z metra na
stanici Marienplatz si všiml obchůdku s kukačkami (první obchod směrem
vpravo od masny). Vstoupil dovnitř a podíval se na zaprášené kukačky ležící
na pultě. Prodavač postřehnul jeho zájem, pozvedl kukačky a předvedl mu co
dokážou - namísto kukání coby odbíjení uplynulé hodiny tyto kukačky
imitovaly zvuk klepání na dveře! V Gabrielově hlavě se zrodila zajímavá
myšlenka. Podal prodavači svou peněženku jako že obchod bere a vrátil se s
kukačkami do loveckého klubu. Beze slova prošel okolo Xaviera a schoval kukačky
do květiny poblíž zadního vchodu! Nařídil je tak, aby za chviličku
"kukaly". Pak šel ke Xavierovi a když zmatený sluha odběhl, rychle
prozkoumal jeho stolek, otevřel šuplík v jeho zadní části a sbalil kýžené
klíčky. Pomocí klíčků odemkl zamčené dveře v zadní části klubu, ale
zatím se tam nevydal, protože nejdřív musel zamaskovat stopy. Udělal to
tak, že vytáhl kukačky zpoza květiny, znovu je nařídil a šel ke Xavierovi.
Celý proces se opakoval s tím, že Gabriel tentokrát klíčky do šuplíku vrátil.
Než se pak vydal za tajemné dveře, vytáhl zpoza květiny ukryté kukačky
nadobro, aby se na jeho podfuk později nepřišlo. Odemčenými dveřmi prošel
do sklepní místnosti. Instinkt ho nabádal k tomu, aby jednal rychle. Svižně
si tedy prohlédl lovecké zbraně a fotografie na pravé stěně, trofeje zvířat
uprostřed a rituální předměty na polici pod nimi. Vpravo od těchto podivných
předmětů našel a detailně prozkoumal zvláštní knihu se jmény členů
klubu a čísly. Jen tak tak to všechno stačil, když ho v jeho čmuchání přerušil
von Zell. I přes von Zellovo neslušné chování si Gabriel s tímto členem
klubu detailně promluvil. Hned poté se vydal na další návštěvu svého přítele,
zakladate loveckého klubu barona von Glowera. Zeptal se ho na podivnou sklepní
místnost nalezenou v klubu a baron mu poodhalil tajemství skutečné podstaty
klubu a jeho členů. Hned po této zajímavé debatě se Gabriel odebral zpět
do klubu lovců, aby nepropásl slibovaný večírek. V klubu byl zatím jen
jediný člen - Herr Preiss. Gabriel se s ním dal do řeči a nestačil
obdivovat sílu jeho osobnosti. Když domluvili, začali se do klubu scházet
ostatní členové. Gabriel se nejdříve přitočil k pánům blíže u Zdroje
(tj. u pultíku s pivem). Malý pokec s nimi neodhalil prakticky nic důležitého
až na to, že Von Aigner lhal, že neznal poslední oběť vraždění
Grossberga. Van Glowen se zdál být příliš zabrán do debaty s herr Preissem,
takže se Gabriel rozhodl že se zaměří na poslední dvojici Von Zell-Klingmann.
Tito dva pánové se rovněž nezdáli být příliš komunikabilní a tak je
Gabriel alespoň opakovaně buzeroval veselými hláškami. Nakonec si od nich
vypůjčil časopis, strčil do něj svůj nahrávací magnetofon a časopis pánům
vrátil, aby se jejich cenný rozhovor zaznamenal. Jak mazané! Dobrá práce.
Kapitola IV
Grace se vzbudila se studeným
potem hrůzného snu po celém těle. Zámek byl zcela opuštěný, takže se
vydala do městečka za včerejšími nečekanými potrhlými návštěvníky. Věděla,
že jsou ubytováni v místním hostinci. Po cestě se však stavila u pošťačky
a vyzvedla si dopis od Gabriela. Ihned si ho přečetla, avšak i když ji
Gabriel žádal o další pokračování v jejím výzkumu a dal ji adresy dvou
zajímavých hradů postavených králem Ludvíkem druhým, svou adresu ani
telefon záměrně neuvedl. Párek podivínů Grace skutečně nalezla u stolu v
hostinci. Promluvila si s nimi a nechala si od paní Smithové vyložit tarotové
karty. Rovněž nechala vyložit karty Gabrielovi, ale to neměla dělat, protože
se tak její strach o Gabrielovu bezpečnost zdvojnásobil. V hledání útěchy
se lidské mysli podobají jedna druhé jako vejce vejci, možná právě proto
Grace vyhledala útulek kostela. Prošla jím až skoro k oltáři, když tu
zahlédla postranní vchod vedoucí do místnůstky se sarkofágy, kde spočívaly
ostatky členů rodu Ritterů. Ke svému velkému překvapení tam uviděla
Gerde, jak pláče... jak pláče nad ostatky Wolganga Rittera! V ten moment došel
Grace onen hrozný omyl, který její zkoušené nervy obrátily v nespravedlivé
ublížení jiné ženě. Gerde neměla s Gabrielem naprosto nic společného,
Grace ji osočila zcela nespravedlivě! Usmíření bylo jediným řešením.
Kde že to jen naposled viděla nějaké květiny? Nejlépe růže. Možná z
okna jejího pokoje. Grace se vrátila do zámku, otevřela skříňku ve svém
pokoji a vešla do tajné chodby. Dala se doleva dolů po schodech a její propočet
se ukázal správným - vyšla přímo v zámecké zahradě. Natrhala něco krásných
růží a odnesla je Gerde do kostela, čímž docílila jejich usmíření. Odměnou
jí byly klíčky od Gabrielova auta a dobrý pocit z napravené křivdy.
Grace se nejdříve vydala na zámek
Neuschwanstein. Jeho prohlídka ji tak uchvátila, že nebyla schopna slov. Snažila
se prohlédnout si naprosto vše. Největší ohromení pro ni ovšem znamenala
nevysvětlená série obrazů v Hale pěvců (Singer's Hall), něco jí vzdáleně
připomínala, ale Grace se nemohla rozpomenout, co by to mohlo být. Celou sérii
si raději pozorně prostudovala. Další zastávkou v pořadí bylo muzeum v
Herencheimsee, kde si Grace opět prohlédla a pročetla všechny exponáty,
tedy poté, co si koupila vstupní lístek od nechutně protivné pokladní báby.
Naprosto ji fascinoval obraz znázorňující Ludvíkovu noční projížďku na
saních, o které se jí včerejší noc zdálo a málem by úplně minula maličko
schovanou exhibici pojednávající o přátelství Ludvíka a R. Wagnera a o
Ludvíkově osobním deníku (pozor, důležité!). Nakonec si Grace znovu dvakrát
promluvila s pokladní bábou, ale toto krátké utrpení přineslo své ovoce
ve formě nové destinace na mapě - Wagnerova muzea v Bayreuthu. Ve Wagnerově
muzeu se dozvěděla téměř všechno myslitelné informace o tomto velikém
skladateli. Narazila však podivný dopis od Ludvíka II o výstavbě speciálního
vybavení divadla. O tomto dopisu, o sérii nevysvětlených obrazů ze Síně pěvců
v zámku Neuschwanstein a o ztracené Wagnerově opeře si Grace zajímavě
popovídala s recepčním Georgem. Po tomto pokecu se vrátila do Rittersburgu a
dnes již podruhé zašla do hostince. Hostinského požádala, aby zavolal manžele
Smithsovy a s paní Smithsovou si o svých zážitcích ze zámků popovídala.
Unavena se pak vrátila na zámek. Gerde ji zpravila o tom, že měla telefonát
od profesora Barclaye. Grace šla ihned do gabrielovy pracovny a znamým způsobem
profesorovi zatelefonovala. Dostala od něj kontakt na německého historika
Josepha Dallmeiera. Číslo si napsala na papírek, který pak položila k
telefonu a Josephovi zavolala. Joseph si s ní dal schůzku ve městě Seeshaupt.
Než se tam vydala, prohlédla levou sekci gabrielovy knihovny a ke svému úžasu
našla anglicky psanou biografii Ludvíka II, o které byla téměř přesvědčena,
že předtím v knihovně nebyla. Knihu si prostudovala a všimla si telefonního
čísla nakladatelství na první vnitřní straně. S trochu vylepšenou náladou
se pak vydala se do Seeshauptu. S Josephem se setkala vlevo na břehu jezera u
památného místa Ludvíkovy smrti. Rozhovor s ním se ukázal velice užitečný
a všestranný. Když Joseph odešel, zadívala se na kříž stojící ve vodě.
Se smíšenými pocity se vrátila
na zámek a zašla do gabrielovy pracovny. Použitím biografie Ludvíka II na
telefon zavolala do nakladatelství a získala tak telefon na syna autora -
Thomase Chaphilla. Zavolala mu a dozvěděla se, že jeho otec měl při psaní
knihy skutečně k dispozici pravý deník Ludvíka II z německého státního
archívu. A nejen to. Pro své vlastní účely si ho rovněž přeložil do
angličtiny. Thomas ale nebyl vstřícný ve splnění Grace jejího přání překlad
deníku vidět. Už byla tak blízko a přesto jí Ludvíkův deník opět
unikl. Byla tak zarmoucena, že se šla projít do Rittersburgu. Když procházela
okolo kostela, všimla si po jeho pravé straně záblesku čehosi bílého napůl
ztraceného v houští temných tisových keřů. Přistoupila blíž a spatřila
kvetoucí lilii. Dotkla se jí a tom k ní přistoupil farář. K jejímu velkému
překvapení jí jeden květ lilie daroval.
Po tomto všem nezbylo Grace nežli
se vrátit do Seeshauptu, kde u památného jezera prolezla plůtkem a sešla k
samotnému vodnímu břehu. Zahleděla se do vody a s tichým přáním jemně
položila lilii na vodní hladinu. Možná se jí to jen zdálo, ale na chvíli
si byla jista, že se na ni z vody usmála Ludvíkova tvář.
Unavena spoustou dění se vrátila
na zámek a vzpomněla si na speciální povolení k prohlídce archívů, o
kterém se zmínil Joseph. Zeptala se na něj Gerde, která jí dala tip na
Gabrielovu osobní právní kancelář. S nadějí v očích odešla Grace
nahoru do gabrielovy pracovny a napsala svému příteli druhý dopis, ve kterém
ho požádala o pomoc se sháněním tohoto povolení. Pak dopis odnesla na poštu
a stejně jako včera zaplatila pár drobných marek za to, aby byl dopis doručen.
Když se vrátila na zámek, Gerde ji informovala, že volali z místní pošty,
že pro Grace mají jakýsi fax. Grace tedy znovu spěchala na poštu a když jí
úřednice vložila do rukou útlý svazek listin, nemohla uvěřit svým očím
- sir Thomas Chaphill jí poslal kopii překladu Ludvíkova deníku! Zhltla ho
jak pralinku. Tajemství ludvíkova deníku si ale nemohla nechat jen tak pro
sebe. Vydala se do Bayreuthu a ukázala deník Georgovi. Klubko záhad začalo
pomalu, ale jistě rozplétat.
Kapitola V
Po vskutku dravé noci se
Gabriel probral v luxusní ložnici sídla von Glowera. Ani na minutku nezaváhal,
co bude jeho centrem jeho dalšího zájmu - okamžitě se rozjel do klubu lovců
a vytáhl z časopisu svůj magnetofon. Pak se vydal za svým právníkem, který
mu vydal další dopis od Grace. Gabriel s ním promluvil o výsledcích průzkumu
zmizelých osob a požádal ho o přeložení obsahu audiokazety obsahující včerejší
rozhovor von Zella s Klingmannem. Náplň rozhovoru byla natolik šokující, se
rozhodl odebrat přímo na policejní stanici za komisařem Leberem. Po kratším
vzrušeném rozhovoru komisaři audiokazetu s nahrávkou rozhovoru dal. Když se
Leber odkráčel uklidnit kafíčkem, prohledal Gabriel grossbergovy účetní
spisy v pravé části Leberova stolu a vytrhl z nich stránku se soukromou
adresou jakéhosi Dorna, který Grossbergovi dodával jakési "exotické"
zboží. Hned poté se jel za Dornem podívat na stanici Buchenau. Dorn se ukázal
být nesdílným, bylo jasné, že jediné, co by ho mohlo rozpovídat jsou
prachy. Gabriel tedy zajel ke svému právníkovi a požádal ho o vyzvednutí
14000 marek z rodinného účtu Ritterů. Takto vyzbrojen si v masně vedle právnické
kanceláře koupil bílou klobásu. Tedy ne za oněch 14000 marek, ale za drobné
ze své peněženky. Velký balík peněz odvezl Dornovi a přesně jak předpokládal,
trochu ho tím rozpovídal. Dorn v podstatě vykváknul, že mu Klingmann přivezl
oba vlky ztracené v ZOO. Aby si tuto domněnku, která by definitivně vyřadila
vlky z podezření z vražd, Gabriel potvrdil, požádal Dorna, zda by si mohl
prohlédnout klec, ve které byly vlci drženi než došlo k jejich exportu do
Taiwanu. Když poklekl na zem u inkriminované klece a vzal do ruky trochu slámy
z její podestýlky, postřehl na zemi cosi kovového. Majetnický tygr mu však
nedovolil blyštivý předměr sebrat. Gabriel proto hodil tygrovi klobásu, aby
ho odlákal a pak rychle blyštivý předmět z klece vytáhl. Když ho
prozkoumal, jeho předpoklad se potvrdil - byly to indentifikační štítky
ztracených vlků, kteří se teď už asi váleli v žumpách kdesi pod domy
Taiwanských labužnických boháčů.
Všechny cesty podezření se teď
v gabrielově mysli již jednoznačně sbíhaly směrem k loveckému klubu.
Vypravil se tedy přesně tam a... málem zapomněl. Všichni už čekali jen na
něj, aby se mohli vypravit do von Glowerovy vily situované v přírodní
rezervaci, odkud zítra za úsvitu vyrazí na lov... na lov čeho? Gabriel
dostal jeden z ošuntělých pokojů a jak už to měl ve zvyku, začal slídit.
Nejprve šel přes chodbičku do protějšího pokoje. Tam otevřel skříň a
našel v ní lano. Otevřel okno a podíval se dolů na parapet zvenku pod
oknem. Použitím lana na tento parapet se mu podařilo přeručkovat do vedlejšího
pokoje, který patřil von Zellovi. V Zellově pokoji nejdříve prohlédl zápisník
ležící na nočním stolku a po jeho pravé straně z něj vytáhl pár uvolněných
stránek, které se ukázaly být kompromitujícím vyděračským dopisem od
zesnulého Grossberga. Poté se podíval do koupelny a to dolů na podivně odchýlený
kobereček. Když ho odsunul o kousek stranou, nalezl zvláštní bosou stopu
lidské nohy. Plně spokojen se pak známou krkolomou cestou přes okna vrátil
do uličky mezi pokoji. V pokoji těsně pod pokojem jeho našel ve vaně
spokojeně se plavčícího von Aignera, se kterým si trochu poklábosil. Poté
sešel dolů do obývacího pokoje. Ze skříně si vzal maličkou lampičku a z
římsy krbu ještě menší krabičku sirek, teprve pak se posadil k popíjejícímu
Hennemannovi. Trochu si popovídali. Po rozhovoru vyšel zpět nahoru po
schodech a vešel do levého dolního pokoje. Sebevědomému Klingmannovi ukázal
identifikační štítky vlků zmizelých ze ZOO a dozvěděl se tak několik
zajímavých informací. Spokojem se svých čmucháním uvnitř domu vyšel předními
dveřmi z obýváku ven.
Nejprve navštívil stál a
zabral zahradnické nůžky visící na zdi vedle dveří. S nůžkami v náprsní
kapce se vydal doprava do lesa. Na zemi postřehl bahnitou skvrnu ne nepodobnou
zabarvení lidské stopy v Zellmanově koupelně a po bližším prozkoumání
našel v bahně podivnou vlčí stopu. Vybuzen tímto nálezem se vydal hlouběji
do lesa (doprava a 2x dolů), kde brzy narazil na jakousi skalku zarostlou keříky.
Skrze keříky se prostříhal pomocí zahradnických nůžek a nalezl tak
utajenou jeskyni. Vstoupil dovnitř, proplazil se úzkým temným tunýlkem a
použitím zápalek na lampičku si zajistil světlo. Následující odhalení
bylo tak hrozivé, že se při útěku trošičku, i když jen docela malinko,
ublinkl. Nikdo kromě von Glowera by mu toto hrozivé zjištění neuvěřil a
tak tedy spěchal do baronova pokoje (pravý dolní pokoj) a všechno mu vypověděl.
I stalo se, že se Baron von Gloven a Gabriel Knight vydali na lov vlkodlaka. Věci
ale bohužel nevyšly podle plánu a Gabriel se ocitl v nočním lese sám. S
talismanem připraveným k obraně se dal směrem doprava, odkud zaslechl podezřelé
zvuky. Rozzuřeného vlkodlaka zahnal použitím talismanu a dal se směrem
nahoru, pak vlka znovu zahnal talismanem a dal se za ním doprava. Poté ho
zahnal dolů, šel za ním, opět dolů, šel za ním a... pak se všechno událo
příliš rychle. Vlkodlaka sice zabil, ale sám se jím stal. A někdo jiný to
chtěl. Někdo, kdo si s ním celou dobu jen hrál.
Kapitola VI
Grace bděla u Gabriela již od
časného rána. Jeho stav se zdál být velmi špatný se stále se zhoršující
tendencí. Pokusila se s ním promluvit, ale výsledek nebyl příliš uspokojivý.
Šla tedy na poštu a vyzvedla dopis od Friedricha von Glowera adresovaný
Gabrielovi. Jeho přečtením se střípky pravdy složily v úděsně hrozivý
obraz. Von Glower je Černý vlk a udělal si z Gabriela nedobrovolného společníka.
Jedinou nadějí na záchranu musí být ztracená Wagnerova opera, která v
kombinaci se zvláštním umístěním lustrů v Wittelsbacherské opeře SNAD
Gabriela osvobodí. Podle gabrielova snu teď Grace musí vyhledat ukryté
svitky s Wagnerovou operou a nákres rozmístění lustrů. Grace se rozhodla,
že nejprve půjde pro svitky do Neuschwansteinského zámku. Předem se
rozhodla na tuto návštěvu pořádně připravit. Nejdříve zašla do
hostince, promluvila si s paní Smithovou a ze stolu si z její snídaně vypůjčila
(navždy a bezúročně) jeden rohlík. Poté odskočila na zámek ujistit Gerdu
o tom, že Gabriel bude zase v pořádku. Učinila tak a v rozmaru také
nakoukla do svého pokoje, kde uviděla nové povlečení přichystané Gerdou.
Vzala si jeden povlek polštáře a šla do městečka do sklepení ke
Gabrielovi. Podívala se do malého okénka s výhledem na kostel a nasypala
holubovi pár drobtů ze zapůjčeného rohlíku. Když byl holub nalákán,
chytila ho do povlaku na polštář a brutálně ho zežrala zaživa. OH,
pardon, to by přece neudělala! Návod se nám už trochu protahuje a autor začíná
mít menší výkyvy...
Vybavena vším, co jí mohl
Rittersberg poskytnout nasedla do automobilu a odjela do městečka Altotting.
Vstoupila do knězovy pracovny, podívala se na stůl a vysypáním trochy drobných
z peněženky si "koupila" jednu lahvičku vody Černé madonny. Pak
se pokusila promluvit s knězem, ale získala pouze kartičku, na které bylo
napsáno, že má-li zájem Černou madonnu o něco požádat, má následovat
pokyny kněze. Když však kartičku knězovi ukázala, kněz jí naznačil, že
plnění proseb se může uskutečnit až když v kapli skončí přijímání
svaté. Grace se tedy vydala pátrat po svitcích na Neuschwansteinský zámek.
Když prošla až do známého pokoje s labutí, stala se svědkem toho, jak malý
klučina vylezl na zámeckou židli. Jakmile se svou matkou odešel, přistoupila
Grace k židli (o místnost zpět) a polila ji vodou z lahvičky. Pak své dílko
ukázala hlídající ženě, která se ihned rozběhla za falešným viníkem.
Pak už Grace jednala rychle - vrátila se o místnost zpět do královy ložnice,
otevřela tajný panel v dolní části uzoučké stěny MEZI dvěma východy z
pokoje a ze skrýše vytáhla první část poslední Wagnerovy opery. Přesně
jako ve snu, opera skutečně existuje! Další část opery by podle snu měla
být v osobní grálově modlitebně těsně za pokojem s labutí (postavené ve
stylu imitované podzemní jeskyně). Když v této umělé kamenné svatyňce
zrovna nebyla žádná stráž, Grace obezřetně prosahala levou stěnu a vytáhla
z tajné skrýše druhou část Wagnerovy opery.
Třetí část by se měla nacházet
v Hale pěvců. Tamnějšího pozorného strážce Grace odlákala mazaným vypuštěním
holuba do dveří vedoucích směrem doleva v prostřední části haly a pak
odsunula maličký panýlek ve stěně přesně na místě, kde stál strážný,
tj. pod obrazem se zamilovaným párkem. Třetí část opery byla na světě.
Grace nalezla kompletní ztracenou Wagnerovu operu! Aby měla tu možnost přát
si něco před Černou madonnou, musela Grace nalézt stříbrnou část lidského
těla, kterou by mohla madonně v Altottingu předložit jako dar. Matná vzpomínka
ji vedla do pohřební síně Ritterů v Rittesrbergském kostele. Blíže se
podívala na hrobku (hrobka s růží) Wolganga Rittera a uviděla v ní nádherné
stříbrné srdce, které Wolfganovi pravděpodobně věnovala Gerde. Šla se
tedy na zámek zeptat Gerde, zda si srdce může vzít. S Gerdiným svolením si
srdce vzala a odjela do Altottingu. Znovu ukázala nemluvícímu mnichovi kartičku.
V kapli vložila stříbrné srdce do obětní schránky na plůtku vpravo od
klečícího mnicha, načež se pomodlila k madonně a dostala znamení. Vedena
tímto znamením se nepozorovaně vzdálila od oltáře a pootevřela dveře
vpravo vedoucí ven z kaple. Vzniklý průvan uhasil všechny svíce a kaple na
chvíli upadla do tmavého pološera. Grace věděla, že musí jednat rychle: přisunula
židli stojící vlevo od dveří pod poličky s urnami, stoupla si na ni, podívala
se zblízka na poličky a z levé dolní urny vytáhla listinu s nákresem rozmístění
lustrů v opeře. Když po chvíli lidé přítomní v kapli znovu rozžali svíce
věděla, že má vše potřebné. Kompletní operu odnesla Georgovi a pověděla
mu o svém plánu... O dva měsíce později v předvečer slavnostní premiéry
ztracené (a nalezené Wagnerovy opery) nacházíme Grace jak netrpělivě postává
ve foyer Wittelsbacherského divadla. Opatrně vzala do ruky přehled nadcházející
opery ze stolku u dveří a pročetla jej. Odebrala se doprava a všimla si, že
s následující místnosti vedou celkem čtyři východy. Všechny je
prozkoumala a zapamatovala si, že vedou (zleva doprava) do sklepa, do levého
ložiového křídla, do centrálního hlediště a do pravého ložiového křídla.
Dala se doprava a podél řady dveří vedoucí do jednotlivých lóží prošla
do kanceláře. V kanceláři promluvila s nebohým Gabrielem, ze stolu vzala
papír se svými poznámkami o průběhu připravované "akce" a
binokuláry. Z nástěnky odepnula nákres rozmístění sedadel v divadelním
hledišti a pak se zblízka podívala na Wagnerův nákres rozmístění lustrů
(Chandelier Diagram).
Prozkoumala hlavně velké
"X", kterým byla vyznačena hlavní lóže. Když se pak zblízka podívala
na nákres rozmístění sedadel (Theater Seating Chart) a to hlavně na jeho střed,
kterým je hlavní lóže "Mittel Loge", došlo jí, že autor
starobylého nákresu myslel právě tuto lóži jako místo, kam má být
posazen Černý Vlk. Von Glowen by tedy měl být uveden přesně na toto místo.
Než se vydala do prvního patra na tuto speciální lóži podívat, zašla ještě
do centrálního hlediště a požádala Georga, aby v žádném případě nepřerušoval
představení i když se v jevišti budou dít prapodivné věci, čímž ho příliš
nepotěšila. Kromě Georga si promluvila také s řemeslníky, kteří se snažili
rozvěsit lustry ve geometrické formaci odpovídající Wagnerově nákresu
(malí lidičkové vlevo nahoře). Pak vyšla po schodišti do prvního patra a
prošla dvoukřídlými dveřmi do hlavní lóže "Mittel Loge".
Porovnáním s Wágerovým nákresem se definitivně ujistila o tom, že tato lóže
je skutečně ta pravá. Vyšla ven, dala se doprava a prošla malými dveřmi
na konci chodby. Okénkem ve stěně se podívala na lóže na protější straně
divadla, pak zapnula reflektor vlevo od okénka a pomocí jeho dolního držátka
nasměrovala kužel světla přesně na Hlavní lóži uprostřed hlediště.
Když po této akci akci sešla
po schodišti zpět do přízemí a uviděla hlavního uvaděče, podala mu
rozpis sedadel (Theater Seating Chart) spolu s instrukcí kam posadit barona von
Glowena a komisaře Lebera. Provaz, který bude potřeba na zajištění dveří
Glowerovy lóže nalezla v prostoru za oponou, kam se dostala malými dveřmi na
konci levé přízemní lóžiové chodby. Provaz odmotala z velké změti
provazů, lan a provázků velice opatrně, aby ji při jejím hanebném činu
nepřistihla skupina debatujících zákulisních techniků.
Dále se Grace vydala do chmurného
divadelního sklepa (nikoliv vchodem ze zákulisí!). Šla 2x nahoru a 2x
doleva. Intuice jí kázala prozkoumat maličkou skřínku na zdi a vytáhnout z
ní svazek klíčků. Když pak šla 1x doleva, 1x dolů a opět 1x doleva,
dostala se do skladu kulis, ve jehož zadním traktu našla na skříňce
cedulku "PRIVAT". Když ze skladu s cedulkou v kapse vycházela,
vyzkoušela ještě klíč ze skřínky na dveře skladu, aby si mohla být
jista, že Gabriela může ve skladu skutečně zavřít, kdyby se jeho stav
vymkl kontrole. Sklepem pak pokračovala 1x dolů, 3x doprava a 1x dolů. V
kotelně otevřela kamna, hodila do ní pár kusů uhlí a na jejím ovládacím
panelu pak zapálila plamen (tlačítko Automatisch) a nastavila pec výkon na
maximum natažením páčky do pozice "Hoch". Když se po všech těchto
přípravách Grace vrátila do foyer, uvaděč jí sdělil, že již za pět
minut bude otevírat vstupní dveře. Grace proto rychle běžela do kanceláře
a přesvědčila Gabriela, aby s ní šel do sklepa do skladu kulis, kde ho
zamkla, kdyby začal zuřit. Hned poté si byla jista, že toto opatření udělala
vskutku včas. Gabriel začal zuřit. Jakmile opera začala, šla se Grace do
kanceláře převléci do krásných černých večerních šatů. Po rozhovoru
s komisařem vyběhla po schodech do 1. patra a spěchala do pokoje s
reflektorem, kde použitím binokulárů na okénko zkontrolovala, zda v lóži
s inspektorem skurečně sedí von Glowen. Spokojena se svou poslední inspekcí
zavázala dvojkřídlé dveře hlavní lóže provazem ze zákulisí a zajistila
je nápisem "PRIVAT". Show mohlo začít.
Gabriel cítil beznaděj, zuřivost
a hněv. Bylo mu jasné, že se nejdříve musí dostat ven z beznadějného
skladu. V jeho zadní části odsunul krabici a ventilační mřížku ve stěně
za ní vylomil pomocí dýky. Sklepem prošel 2x nahoru a vylezl po schodech do
zákulisí. Prozkoumal provazy (cítil na nich pach Grace) v zadní části místnosti
a z jedné kladky sundal lepicí pásku. Pak Gabriel prošel dveřmi vpravo do převlékárny.
Nejdříve sundal kostým z věšáku a (použitím na sebe) si ho oblékl. Cítil,
že dále musí postupovat velice rychle. Z maskérského stolku vzal pudr, ale
když slyšel někoho přicházet, zaprášil s ním raději zrcadlo a schoval
se za zástěnu. Podařilo se mu to udělat tak svižně, že když Englehart přišel,
bez sebemenšího podezření usedl k maskérskému stolku. V ten moment Gabriel
vyskočil ze svého úkrytu a zalepil mu ústa lepící páskou. Pak se odehrálo
mnoho věcí, které vyústili v největší nebezpečí Gabrielova života.
Ocitl se ve sklepení ve vlčí formě. Jediným způsobem zničení von Glowena
bylo jeho zahnání do pokoje s pecí. Gabriel rychle zjistil, že pomocí svého
čichu (ťukáním na volbu "smell") může lokalizovat pozici svou a
pozici svého nepřítele (Gabrielova pozice je značena modrým trojúhelníkem
a pozice von Glowena červeným čtverečkem). Mazaným nadháněním a zajišťováním
dveří čenichem zahnal Gabriel svého protivníka do místnosti s pecí (pravý
dolní roh mapy) a pak tam za ním sám vběhl. Ve finální konfrontaci se
Gabriel zahleděl na Grace, protože potřeboval její pomoc (ukázat na Grace).
Grace postřehla Gabrielovu nápovědu
a rychle otevřela dvířka pece. Zbytek už nechala na Gabrielovi (ukázat na
šedého vlka).
Když černý vlkodlak skočil
na komisaře Lebera, Gabriel se co nejrychleji vymrštil a srazil von Glowena do
otevřené pece. Snad se tak vysvobodil. Snad se tak připravil o to nejlepší,
co ho mohlo potkat. Kdo ví?
|